Portál o bydlení – Novinky ze světa bydlení
Výběr barev v místnostech, kde starší lidé tráví většinu svého času, má na jedné straně zajišťovat pestrost a poskytovat senzorické podněty, na druhé straně nesmí rušit. Zároveň je nutné dbát na psychologický účinek barev, který je již poměrně dobře znám. Světlé barvy opticky rozšiřují prostor, teplé barvy vyvolávají dojem, že je stěna blíže, studené barvy ji naopak oddalují. Pokud barva stropu zasahuje pár centimetrů do stěny, působí místnost jako nižší, a naopak, pokud barva stěn zasahuje částečně do stropu, vypadá stěna vyšší.
Je ovšem potřeba uvážit, že efekt zvolené barvy není automatický, protože je závislý na více okolnostech. Například čistá bílá působí poněkud sterilně, protože nedává žádná podněty, ale zároveň ji nelze zcela odmítnout, protože umožňuje oku si „odpočinout“. Pestré plochy sice krátkodobě stimulují, ale tento účinek brzy klesá. Řada lidí pokládá za uklidňující barvy červenou, žlutou, oranžovou, hnědou a zelenou. Modrá je obecně oblíbená barva. Nicméně lidé se šedým zákalem nejsou schopni vidět zelenou, a zejména modrou barvu dobře a vnímají ji jako šedou. Uplatnění zelené barvy se musí dít opatrně, protože při různém osvětlení má různé efekty, a může dokonce opticky zhoršovat vzhled lidí. Odstíny červené, oranžové a žluté barvy aktivují a povzbuzují, ale pokud se používají na velkých plochách, mohou vyvolávat agresivitu. Proto je červený nátěr vhodný spíše tam, kde se lidé dlouho nezdržují. Oranžová posiluje chuť k jídlu, takže se hodí k jídelnám. Fialovou barvu mnoho lidí přímo odmítá.
Náročným úkolem je vzájemné sladění barev stěn, stropu a vybavení místností. Interiér vhodně doplňují přírodní materiály, jako je dřevo, které uklidňuje a vyvolává pocit něčeho důvěrně známého. Nepostradatelnou součástí barevného ztvárnění jsou také květiny, které zútulňují prostory a vytvářejí pocit domova, ale péče o ně zároveň poskytuje seniorům příležitost ke smysluplné činnosti a k pěstování sociálních kontaktů. Obrazy jsou jistě vhodným doplňkem interiéru, ale jejich volba musí být uvážlivá, protože zejména u klientů s demencí mohou vyvolávat nepokoj, třebaže to není jejich záměrem. Toto nebezpečí hrozí hlavně u abstraktních motivů, které bývají často nesprávně interpretovány.
Barvy obecně zlepšují orientaci. Vhodně zvolné barevné kontrasty, například mezi vypínačem a stěnou, mezi bílým nádobím a barevným ubrusem, nebo mezi tmavým madlem a světlým okolím, usnadňují každodenní aktivity seniorů, podporují jejich samostatnost a redukují riziko pádu. Naopak je nutné odstranit kontrasty tam, kde mohou rušit, vytvářet nebezpečné situace a znejišťovat. Podlahy by měly mít jednoznačnou barevnou podobu, protože podlahy se vzorkem a texturou mohou na lidi s demencí působit jako špinavé, hrbolaté nebo plné děr.
Hojně diskutované je použití barev jako (nenásilného) způsobu, jak seniory s demencí zdržet od pokusů opustit domovy s dlouhodobou péčí. Dveře barevně odlišené od svého okolí zvou k vejití, zatímco dveře v barvě stěny jsou nenápadné a upozaděné. Tmavá plocha před dveřmi působí jako otvor, který odrazuje od vstupu. Podobné optické „triky“ jsou ovšem kontroverzní, protože se nelze vyhnout námitce, že lidem s demencí nebo jiným postižením sugerují falešnou realitu a v jistém smyslu je obelhávají, byť se tak děje v jejich vlastním zájmu. Jejich zastánci zase namítají, že je tato metoda lepší, než dveře prostě před seniory uzavřít a držet je tak „ve vězení“.
Častou praxí ve velkých institucích pro seniory je rozdělení jejich obyvatelů do několika barevně odlišených zón, které jsou voleny převážně podle jednotlivých poschodí. Každé takové zóně je přiřazena jedna barva, nebo spíše její odstíny, kterým je podřízeno veškeré vybavení těchto prostor. Toto barevné rozdělení nepochybně seniorům usnadňuje orientaci, ale zároveň je „odsuzuje“ k jediné barevné rodině, která jim nemusí být vždy příjemná. I zde je proto nutné hledat vyvážená řešení.
Zdroj: Kornélia Kolářová Takácsová, Diakonie ČCE
Foto: Pixabay
