Proč je třeba provádět druhé rozúčtování, když již při prvním byly zjištěny spotřeby tepla

Jsem uživatelem bytu v panelovém domě o 32 bytových jednotkách. Každoročně nám správce domu provede zúčtování spotřeby tepla dle vyhlášky 269/2015 Sb. a metodického pokynu, a konkrétně za topnou sezonu 2018 tímto způsobem (citace správce): Provede se nastavení dolní a horní přípustné hranice -20 % +100 % a spustí se rozúčtování. Po prvním rozúčtování byly některé byty pod hranicí o 20 % a jsou dány stranou a spotřební složka je dopočtena tak, aby částka odpovídala spodní hranici (dle m² jednotlivých bytů). Od spotřební složky se odečtou vypočítané částky spotřební složky výše uvedených bytů a znova se provede rozúčtování zbývajících bytů. Po tomto druhém rozúčtování jsou pod dolní hranici ještě byty č. 5 a 16 a ty musí být také dopočteny. Po dalším rozúčtování jsou již všechny byty v toleranci. Vysvětlete mi prosím jednu nelogičnost (z mého pohledu) a moje kardinální otázka zní: Proč je třeba provádět druhé rozúčtování, když již při prvním byly regulérně zjištěny spotřeby tepla v jednotlivých bytech k průměru spotřeby pro vytápění v zúčtovací jednotce, a byty 5 a 16 byly regulérně nad 80 %, konkrétně 82,63 % a 81,20 %? Výsledkem druhého rozúčtování bylo toto: byty 5 a 16, původně nad 80 %, se dostaly pod limit 80 %, jejich spotřební náklady a naměřené dílky byly přičteny k původním 13 bytům a takto odečteny od celkové spotřební složky, čímž došlo ke snížení tzv. upravených nákladů, tím došlo ke snížení částky za tzv. upravenou jednotku, v důsledku nižší upravené jednotky byli zvýhodněni limitní uživatelé (80 až 200 %) o konkrétní částku 438,84 Kč, která se rozdělila mezi jednotlivé uživatele dle toho, jaká výše dílků jim byla naměřena, a zároveň došlo k poškození uživatelů bytů 5 a 16, kteří byli při prvním rozúčtování v limitu a ve druhém částkou 438,84 Kč přispívají ke zvýhodnění limitních uživatelů, konkrétně výškou částky dle toho, jak byli v prvním rozúčtování vzdáleni od limitu 80 %, tedy 191,72 Kč a 247,12 Kč, náklady podlimitních uživatelů se nezměnily. V metodickém pokynu našeho správce je uvedeno, že pokud dojde k překročení přípustných rozdílů, bude provedena úprava výpočtové metody uvedená ve vyhlášce č. 269/2015 Sb., v § 3, odst. 2, písm. a), b) a c) tak, aby byly dodrženy základní parametry vyhlášky.

Odpověď – 1. část

Pravidla pro provádění rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům stanovuje zákon č. 67/2013 Sb. (běžně označován jako “zákon o službách”), který je proveden vyhláškou č. č. 269/2015 Sb.

Zákon o službách vymezuje dva způsoby, kterými lze provést v domě rozúčtování nákladů na teplo, a to v závislosti na to, zda je jiným právním předpisem stanovena povinnost instalace stanovených měřidel. Na základě Vámi uvedeného dovozuji, že pro předmětný dům je taková povinnost stanovena, a pro rozúčtování nákladů na vytápění platí následující.

Náklady na vytápění v zúčtovací jednotce za zúčtovací období se rozdělí na složku základní a spotřební. Základní složka je rozdělena mezi příjemce služeb podle poměru velikosti započitatelné podlahové plochy bytu nebo nebytového prostoru k celkové započitatelné podlahové ploše bytů a nebytových prostorů v zúčtovací jednotce. Spotřební složka je rozdělována mezi příjemce služeb úměrně výši náměrů stanovených měřidel s použitím korekcí a výpočtových metod, zohledňujících i rozdílnou náročnost vytápěných místností na dodávku tepelné energie danou jejich polohou.

Rozdíly v nákladech na vytápění připadající na 1 m² započitatelné podlahové plochy nesmí překročit u příjemců služeb v zúčtovací jednotce hodnotu o 20 % nižší a hodnotu o 100 % vyšší oproti průměru zúčtovací jednotky v daném zúčtovacím období. V případě překročení přípustných rozdílů musí být provedena úprava výpočtové metody, a to následovně:

Odpověď – 2. část

Za prvé se hodnota nákladu na vytápění příjemce služeb, jehož rozdíl překročil stanovenou limitní hodnotu, vztažená na 1 m² započitatelné podlahové plochy příjemce služeb, se upraví na limitní přípustnou hodnotu nákladů na vytápění na 1 m² započitatelné plochy, tedy 80 % průměrné hodnoty za zúčtovací jednotku, v případech, kdy nebyla dodržena spodní hranice 20 %, nebo 200 % průměrné hodnoty za zúčtovací jednotku v případech, kdy nebyla dodržena horní hranice 100 %. Takto upravený náklad je pak násobkem výměry započitatelné podlahové plochy a hodnoty upravené.

Ve druhém kroku se upravená hodnota nákladů na vytápění příjemce služeb se odečte od celkové částky nákladů na vytápění a zůstatek se rozdělí mezi ostatní příjemce služeb podle zákona, dokud všichni příjemci služeb nevyhoví stanovené přípustné odchylce rozdílu v nákladech na vytápění připadající na 1 m² započitatelné podlahové plochy v zúčtovací jednotce v daném zúčtovacím období.

Pokud jde o Váš dotaz, proč bylo nutné provádět druhé rozúčtování, bez toho, aniž bych měl k dispozici veškeré informace a podklady týkající se konkrétního případu, nejsem schopný řádně a úplně odpovědět. Vzhledem ke složitému skutkovému stavu je dle mého soudu nutná podrobnější právní analýza, která však přesahuje rozsah této poradny.

Na tomto místě Vám tedy navrhuji, abyste se (i s veškerými podklady, které máte v dané věci k dispozici), vyhledal odbornou pomoc advokáta, který Vám se znalostí všech specifik případu navrhne, jak dále postupovat.

JUDr. Jindřich Vítek, Ph.D., advokát, Advokátní kancelář ERHARTOVÁ VÍTEK & PARTNERS