21. listopadu 2024

Téma: Zvíře v nájemním bytě či domě

Nájem bytu či domu je v dnešní době téměř každodenním jevem, s nímž se v praxi setkal již snad úplně každý. S tímto smluvním vztahem jsou nerozlučně spjata různá práva a povinnosti, které zákon oběma stranám přiznává jednak v postavení nájemce, jednak v postavení pronajímatele. Pronajímatel v mnoha případech do nájemní smlouvy zakomponuje různá ujednání, jimiž se snaží nájemcova práva omezit, či dokonce nájemci některá práva upřít. 

Mezi často upravované právo nájemce patří rovněž možnost chovat v bytě či domě svého domácího mazlíčka. Střetává se zde zájem pronajímatele na řádném užívání pronajatých bytů a domů, na jejich nepoškozování, na bezpečnosti ostatních nájemců s běžnou potřebou lidského bytí sdílet svůj obytný prostor se zvířaty. Tento střet zájmu nájemce a pronajímatele je v zákoně řešen určitým kompromisem.

Možnost chovu zvířete v bytě či domě pronajímatel mnohdy podmiňuje svým souhlasem, či chov dokonce vylučuje s hrozbou následné okamžité výpovědi. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že jde o výslovně přiznané právo nájemce a odchýlení od této úpravy v neprospěch nájemce není dle ustanovení § 2235 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „občanský zákoník“) možné, a to ani ať už se jedná o výslovný zákaz chovu, či formulování podmínek, které mají zajistit totéž (souhlas pronajímatele).

Občanský zákoník toto právo nájemce explicitně upravuje v ustanovení § 2258, kdy nájemce má právo chovat v bytě zvíře, nepůsobí-li chov pronajímateli nebo ostatním obyvatelům domu obtíže nepřiměřené poměrům v domě. Toto ustanovení taktéž upravuje i případné zvýšené náklady v souvislosti s chovem zvířete v bytě či domě. Vyvolá-li chov zvířete potřebu zvýšených nákladů na údržbu společných částí domu, nahradí nájemce tyto náklady pronajímateli.

Případné nepřiměřené obtíže si lze představit například jako hluk v podobě neustálého hlasitého štěkání psů či jejich vytí nebo jako zpěv ptáků. Důležitou roli bude hrát i počet chovaných zvířat, kdy jedna kočka oproti dvaceti kočkám v bytě 1+1 bude v souladu s tímto ustanovením. S tímto úzce souvisí i povaha bytu či domu, neboť v rodinném domě na venkově lze pochopitelně chovat např. slepice a více králíků oproti bytu v činžovním domě v centru města, kde je takový chov z povahy věci vyloučen. Rovněž je třeba zohlednit i druh zvířete, a především nebezpečí, které představuje pro okolí (sklípkan, krajta). V každém případě však bude nutné zcela individuálně posoudit každou konkrétní situaci, zda chov zvířete či zvířat může působit pronajímateli či ostatním obyvatelům nepřiměřené obtíže, a proto by mohl pronajímatel nájemci jejich chov zakázat.

Pokud k takové situaci dojde během nájemního vztahu, lze takového jednání nájemce považovat za hrubé porušení povinností, které může vést následně i k vypovězení nájmu ze strany pronajímatele. Nájemce si však mnohdy není vědom toho, že zvíře obtěžuje či jakkoliv nepřiměřeně ruší ostatní obyvatele. Vypovězení nájmu by tak měla určitě předcházet výzva ze strany pronajímatele ke zjednání nápravy.

Zdroj: JUDr. David Pytela, MBA, LL.M.

Foto: Pixabay