Portál o bydlení – Novinky ze světa bydlení
Optimalizaci dodávek na teplou vodu i rozdělení nákladů je tak věnována stále větší pozornost.Rozúčtování nákladů na teplou vodu
Oblast rozdělení nákladů na teplou vodu v bytovém domě upravuje stejně jako vytápění zákon č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojeným s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (zákon o službách), ve znění pozdějších předpisů ve znění zákona č. 104/2015 Sb., a prováděcí vyhláška č. 269/2015 Sb., o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům, která nabyla účinnosti 1. ledna 2016.
V závěru loňského roku (15. 12. 2017) Ministerstvo pro místní rozvoj zveřejnilo metodický pokyn k zákonu a vyhlášce.
Malé připomenutí nedávné historie
Rozúčtovací období roku 2002 až 2015 se řídila vyhláškou MMR č. 372/2001 Sb., kterou se stanovila pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody mezi konečné spotřebitele § 5 odst. 2 až 4:
„Náklady na tepelnou energii spotřebovanou na ohřev užitkové vody rozdělí vlastník na složku základní a spotřební. Základní složka činí 30 % a spotřební složka 70 % nákladů. Základní složku rozdělí vlastník mezi konečné spotřebitele podle poměru velikosti podlahové plochy bytu nebo nebytového prostoru k celkové podlahové ploše bytů a nebytových prostor v zúčtovací jednotce. Spotřební složku rozdělí vlastník mezi konečné spotřebitele poměrně podle náměrů vodoměrů instalovaných u konečných spotřebitelů.“
Náklady na spotřebovanou vodu použitou k poskytování teplé vody rozdělí vlastník mezi konečné spotřebitele poměrně podle náměrů z vodoměrů.
Dále vyhláška stanovila i navýšení v případě, že bytová či nebytová prostora nebyla odečtena nebo vodoměr na teplou vodu neměl platné úřední ověření. Spotřební složka nákladů se stanovila jako trojnásobek průměrné hodnoty spotřební složky nákladů na 1m2 podlahové plochy v zúčtovací jednotce.
Od ledna 2016
Opět bude platit zmíněná kombinace právní úpravy rozúčtování nákladů na teplo v zákoně o službách a v prováděcí vyhlášce č. 269/2015 Sb.
Vedle obecných pravidel pro rozúčtování nákladů na společnou přípravu teplé vody stanoví citovaný zákon v § 6 odst. 4:
„Náklady na společnou přípravu teplé vody pro zúčtovací jednotku za zúčtovací období tvořené náklady na tepelnou energii spotřebovanou na ohřev vody a náklady na spotřebovanou vodu se rozdělí na složku základní a spotřební. Základní složka je rozdělena mezi příjemce služeb podle poměru velikosti podlahové plochy bytu nebo nebytového prostoru k celkové podlahové ploše bytů a nebytových prostorů v zúčtovací jednotce. Spotřební složka se rozdělí mezi příjemce služeb poměrně podle náměrů vodoměrů na teplou vodu instalovaných u příjemců služeb. Neumožní-li příjemce služeb instalaci vodoměrů na teplou vodu nebo přes opakované prokazatelné upozornění neumožní jejich odečet, nebo je neoprávněně ovlivní, činí v daném zúčtovacím období u tohoto příjemce služeb spotřební složka nákladů trojnásobek průměrné hodnoty spotřební složky nákladů připadajících na 1 m2 podlahové plochy zúčtovací jednotky.“
Ve vyhlášce v § 4 odst. 4 pak už najdeme jen odkaz na výpočtový vzorec uvedený v příloze č. 2 vyhlášky. Protože uvedený výpočtový vzorec v příloze č. 2 vyhlášky je trochu odlišný než ustanovení v zákoně § 6 odst. 4, je nutné ještě nahlédnout do metodického pokynu ze dne 15. 12. 2017, kde cca na straně 10 najdeme vysvětlení k odst. 4 vyhlášky a k ustanovení v §6 odst. 4 zákona.
Vzorec pro výpočet spotřební složky nákladů z přílohy č. 2 vyhlášky – tedy rozšířený vzorec, použijeme v případě, kdy sankcí postižených bytů je více a jejich celková podlahová plocha tvoří více než 5 % celkové podlahové plochy v zúčtovací jednotce.
Na vyhlášce je ponecháno určení:
a) rozsahu výše základní a spotřební složky u rozúčtování nákladů na společnou přípravu teplé vody pro dům,
b) jejich rozdělení mezi příjemce služeb,
c) hodnoty určené jako spodní a horní hranice oproti průměru zúčtovací jednotky v daném zúčtovacím období,
d) vymezení pojmů a další náležitosti k rozúčtování nákladů,
e) náležitosti, které musí poskytovatel služeb uvést ve vyúčtování nákladů na společnou přípravu teplé vody pro dům (viz § 14a zákona č. 67/2013 Sb.).
Vyhláška č. 269/2015 Sb. pro rozúčtování nákladů na poskytování teplé vody stanoví základní neměnné pravidlo (§ 4 odst. 1): „Základní složka nákladů na teplo spotřebované na poskytování teplé vody činí 30 % a spotřební složka 70 % nákladů.“
Dále vyhláška stanoví pravidla a další podrobnosti pro rozúčtování nákladů na poskytování teplé vody.
Nově vyhláška doplňuje pravidla pro rozúčtování poskytování teplé vody ve společných prostorách (§ 5 odst. 3) jednotlivými příjemci služeb, to dosud v legislativě nebylo.
V domech, kde je tedy společná prádelna či jiná společná prostora, kde je možný odběr teplé i studené vody, je nutné vývody vody osadit vodoměry a vést evidenci spotřeb uživatelů těchto prostor. Pokud však nejsou v těchto společných prostorách instalovány vodoměry, je třeba, aby si poskytovatel služeb s příjemci služeb v písemném ujednání dohodl způsob rozúčtování.
Nezbytnost písemného ujednání o způsobu rozúčtování je dána v zákoně o službách v § 1 odst. 4. Toto písemné ujednání pak musí mít v písemné formě všichni příjemci služeb v domě.
Rovněž je i důležité pamatovat na podlahovou plochu u nebytových prostor. Nejen vyhláška, ale i metodický pokyn upozorňuje na nutnost stanovit pro nebytové prostory podlahovou plochu (která se používá pro výpočet základních nákladů na ohřev teplé vody) odborným posouzením dle způsobu odběru. Bohužel toto mnoho poskytovatelů služeb (SVJ, BD) nebere v úvahu, a tak se někdy stává, že nájemce nebytového prostoru, který využívá jako kancelář a sklad a je třeba o velikosti 90m2, se spotřebou teplé vody z jednoho umyvadla cca 1m3 platí základní složku za 90 m2. Aby se toto nestávalo, je nutné odborným posouzením snížit podlahovou plochu u nebytového prostoru. K tomu nám poslouží tzv. směrné číslo spotřeby, které najdeme ve vyhlášce č. 428/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), která upravuje směrná čísla roční spotřeby vody uvedená v příloze č. 12. Například pro byt s tekoucí teplou vodu činí roční spotřeba na osobu 35 m3, zatímco původně to bylo plných 56 m3, ale protože průměrná spotřeba českých domácností klesá, změnila se i směrná čísla.
Pro náš příklad nebytového prostoru užívaného jako kancelář a sklad jedním nájemcem najdeme směrné číslo spotřeby 14 m3 za rok.
Pozor – směrné číslo znamená spotřebu vody jako takové, tedy dohromady teplé a studené. Zpravidla pro rozdělení směrného čísla spotřeby se užívá pravidlo 60 % studená a 40 % teplá.
Předpokládaná spotřeba cca 6 m3 nám poslouží při porovnání spotřeby v bytech k podlahové ploše pro stanovení podlahové plochy pro nebytový prostor.
Rozúčtování nákladů na poskytování studené vody
Rozúčtování vzniklých nákladů na studenou vodu bylo do roku 2015 celkem obšírně legislativně řešeno ve Výměru MF č. 01/2012 . Bohužel tento předpis nebyl moc znám, a proto bylo nutné, aby si pravidla na rozúčtování stanovil každý objekt sám. Pravidlo pak zavedl zákon č. 67/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojeným s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty („zákon o službách“). Ten v § 5 odst. 2 písm. a) říká:
„Dodávka vody a odvádění odpadních vod v poměru naměřených hodnot na podružných vodoměrech; není-li provedena instalace podružných vodoměrů ve všech bytech nebo nebytových prostorech v domě, rozúčtují se náklady na dodávku vody a odvádění odpadních vod podle směrných čísel roční potřeby vody (viz shora uvedená vyhláška 428/2001 Sb.).“
Ani toto ustanovení v zákoně však není dostatečné, proto je nezbytné písemné ujednání, kde si poskytovatel služeb s příjemci služeb 2/3 většinou odsouhlasí pravidla na rozúčtování vodného a stočného. Zejména v objektech, kde jsou instalovány jen vodoměry na teplou vodu a nejsou instalovány vodoměry na studenou vodu.
V písemné ujednání je třeba zdůraznit:
1) Fakturace za tzv. srážkovou vodu nebo deštné se může rozúčtovat jen mezi nebytové prostory.
2) Jak se bude postupovat v případě, že někdo neumožní odečet studeného vodoměru, popřípadě neumožní jeho instalaci s platným úředním ověřením, spotřeba bude dopočtena podle průměrné spotřeby na 1m2 podlahové plochy v zúčtovací jednotce nebo podle průměrného počtu osob?
3) Někteří dodavatelé vodného a stočného fakturují i tzv. základní náklady, pokud máte takového dodavatele, je potřeba v pravidlech dohodnout, jak bude tato položka rozúčtována, zda podle náměrů vodoměrů nebo podle podlahové plochy bytových či nebytových prostor. Naštěstí tato fakturace zatím není rozšířena po celé republice, vyskytuje se zejména v Jižních Čechách a podhorských oblastech a naštěstí takto fakturované náklady nebývají velké.
4) Pokud jsou v objektu instalovány jen vodoměry na teplou vodu a na studenou vodu nejsou, doporučujeme dohodnout v pravidlech, že náklady za vodné a stočné (studenou vodu) budou mezi příjemce služeb rozúčtovány podle počtu osob a ne podle směrných čísel. Protože jak je uvedeno výše, směrné číslo spotřeby 35m3 vody na osobu a rok je dohromady spotřeba vody teplé i studené. A co když má někdo velkou spotřebu teplé vody, takže od 35m3 odečtete naměřenou spotřebu na teplém vodoměru, třeba 30m3, a na studenou vodu zůstane jen 5m3. To je nesmysl, proto buď fakturované, nebo vyčleněné náklady na studenou vodu rozúčtujte podle počtu osob.
Zdroj: Věra Brodecká, ČSRB
Foto: Pixabay
