Téma: Nový občanský zákoník posílil smluvní volnost

Zejména v oblasti převodů nemovitých věcí je nutné apelovat na zvýšenou pozornost a bedlivé prostudování veškerých smluv, které jsou spojeny s koupí nemovité věci. V tomto seriálu se alespoň obecně zaměříme na nejčastější smluvní typy spojené s převodem nemovité věci, a to rezervační smlouvu, smlouvu o smlouvě budoucí kupní, kupní smlouvu a darování.

Mezi základní zásady ovládající smluvní právo patří zásada autonomie vůle, kterou je nutné chápat ve vztahu k dispozitivnosti většiny ustanovení o smluvním právu. Dispozitivností se rozumí možnost smluvních stran odchýlit se vlastním ujednáním od zákonné úpravy práv a povinností, pokud takové odchýlení zákon výslovně nezakazuje. Zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Nový občanský zákoník také klade důraz na bezformálnost právního jednání, kdy již řada smluv nemusí splňovat přísné formální požadavky. Z hlediska platnosti právního jednání se vychází z toho, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.

Mezi další principy občanského práva můžeme řadit zásadu, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě, kdy nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Také je výslovně stanoveno v občanském zákoníku, že zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

V rámci smluvního práva je však nutné smluvní volnost limitovat z hlediska ochrany slabší smluvní strany, a to např. spotřebitele nebo nájemce. Například jsou zakázána ujednání v rámci nájmu bytu nebo domu, které ukládají nájemci povinnost zaplatit pronajímateli smluvní pokutu nebo ujednání ukládající nájemci povinnost, která je vzhledem k okolnostem zjevně nepřiměřená.

Smluvní volnost stran je omezena ustanoveními o ochraně spotřebitele, kterým je dán poměrně široký prostor v občanském zákoníku. Tyto ustanovení blíže specifikují povinnosti podnikatele vůči spotřebiteli k obsahu smlouvy, sdělení před uzavřením smlouvy, možnosti odstoupení od smlouvy a řešení neobjednaného plnění. Ustanovení na ochranu spotřebitele také vymezují některá zakázaná ujednání. U zakázaných ujednání ve spotřebitelských smlouvách se vychází z obecného principu, že za zakázaná ujednání se považují ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele (to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem).

Smlouvy zakládají široká práva a povinnosti, kdy lze doporučit smluvním stranám vyhledat odbornou právní pomoc advokáta při sjednávání smlouvy.

Poznámka: Využité a citované ustanovení v článku: zejména § 1, § 6, § 7, § 8 § 574, § 1813 § 2239 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

Zdroj: JUDr. Zbyněk Drobiš

Foto: Pixabay