Téma: Návštěvy v nájemním bytě

Nájemce má právo přijímat ve své domácnosti kohokoli, jak stanovuje občanský zákoník. Pokud by nájemní smlouva obsahovala ujednání, kterým by se zakazovalo nájemci přijímat návštěvy v nájemním bytě, jednalo by se o zakázané ujednání. Takové ujednání by bylo považováno za zakázané ujednání s ohledem na jeho zcela zjevnou nepřiměřenost. K problematice zakázaných ujednání si také přečtěte dřívější článek Práva a povinnosti nájemce a pronajímatele z tohoto listopadového seriálu.

Pronajímatel nemá právo určovat nájemci, koho konkrétně si může nebo nemůže pozvat jako návštěvu do pronajatého bytu. Složitější je rozlišení, kdy se jedná ještě o návštěvu a kdy již o osobu žijící v pronajatém bytě společně s nájemcem. Sporné situace se budou posuzovat dle individuálních okolností každého případu, obecně lze stanovit, že návštěva má mít dočasný charakter, který může přesahovat i několik dní nebo týdnů (např. návštěva vzdálených příbuzných z ciziny).

Občanský zákoník stanovuje povinnost nájemce oznámit pronajímateli zvýšení počtu osob žijících v bytě bez zbytečného odkladu, přijme-li nájemce nového člena své domácnosti. Neučiní-li nájemce oznámení pronajímateli ani do dvou měsíců, kdy nastala změna počtu osob, má se za to, že nájemce závažně porušil svou povinnost vyplývající z nájmu bytu. Nájemce oznamuje také pronajímateli bez zbytečného odkladu i snížení počtu členů domácnosti. Uvedená povinnost nájemce je vymezena pro ochranu pronajímatele. Pronajímatel by měl mít přehled o počtu osob užívajících byt zejména s ohledem na případné zvýšení nákladů na služby.

Pronajímatel je oprávněn ujednat s nájemcem v nájemní smlouvě, aby k přijetí nového člena do nájemcovy domácnosti byl vyžadován jeho souhlas. Takové ujednání by neplatilo v případě, že by novým členem nájemcovy domácnosti měla být osoba blízká anebo by se jednalo o případ zvláštního zřetele hodného. Osobou blízkou je dle občanského zákoníku příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner podle zákona upravujícího registrované partnerství; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Má se za to, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí. Pro souhlas pronajímatele s přijetím osoby jiné než blízké za člena nájemcovy domácnosti se vyžaduje písemná forma. Pronajímatel je tak oprávněn zasahovat do počtu osob žijících v nájemcovy domácnosti, výkon tohoto práva nesmí být šikanózní vůči nájemci.

Pronajímatel má také právo požadovat, aby v bytě žil jen přiměřený počet osob. Přiměřenost počtu osob se posuzuje ve vztahu k velikosti bytu a počet osob nesmí bránit tomu, aby všechny osoby mohly žít v bytě v obvyklých a hygienicky vyhovujících podmínkách. Pokud by porušením této povinnosti nájemce vznikla škoda, mohl by ji pronajímatel oprávněně vymáhat po nájemci. Pro pronajímatele je velmi komplikované zjistit, zda nájemce porušuje uvedenou přiměřenost počtu osob žijících v pronajatém bytě. Nájemce je považován za slabší smluvní stranu, kdy uvedená práva pronajímatele nesmí porušovat právo na rodinný život nájemce. V případě řešení obdobné problematiky doporučuje vyhledat odbornou právní pomoc.

Zdroj: JUDr. Zbyněk Drobiš

Foto: Pixabay