Portál o bydlení – Novinky ze světa bydlení
Počet členů domácnosti nájemce je upraven v ustanovení § 2272 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „občanský zákoník), kdy nájemce má právo přijímat ve své domácnosti kohokoli.
Pokud přijme nájemce nového člena své domácnosti, oznámí zvýšení počtu osob žijících v bytě bez zbytečného odkladu pronajímateli. Toto ustanovení slouží k ochraně nájemcova soukromí, protože se může sám rozhodnout, s kým bude ve své domácnosti žít a koho přijme za člena své domácnosti. Na druhé straně však toto jeho právo nemůže být na úkor nájemců dalších bytů nebo pronajímatele, který by měl mít přehled o tom, jaký počet osob byt užívá. Tuto změnu je nájemce povinen oznámit pronajímateli nejpozději do dvou měsíců od doby, co změna nastala. V ideálním případě by měl nájemce tuto skutečnost oznámit pronajímateli bez zbytečného odkladu.
Neučiní-li nájemce toto oznámení ve stanovené lhůtě, má se za to, že závažně porušil svou povinnost. Nejedná se proto o běžné drobné porušení, nýbrž o zákonem kvalifikovanou závažnější formu porušení povinností nájemce. Porušení v konečném důsledku může vést až k naplnění zákonného výpovědního důvodu nájemní smlouvy ze strany pronajímatele.
V tomto zákonném ustanovení je rovněž upravena i možnost pronajímatele vyhradit si v nájemní smlouvě souhlas s přijetím nového člena do nájemcovy domácnosti. Tuto výhradu však pronajímatel nemůže uplatnit v případě, že se bude jednat o osobu blízkou anebo o další případy zvláštního zřetele hodné. Za osobu blízkou se dle § 22 občanského zákoníku považuje příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner. Jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Rovněž se má za to, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí. Občanský zákoník pronajímateli umožňuje, aby do určité míry zasahoval do toho, koho a v jakém počtu nájemce do své domácnosti přijímá. Nicméně výkon práva pronajímatele nemůže být pro nájemce šikanózní. V současné době převládá spíše trend neformálních rodinných vztahů, proto o tom, kdo je osobou blízkou, rozhoduje především nájemce. Toto vyhrazení souhlasu pronajímatele proto bude mít v praxi velmi omezenou použitelnost. Pro souhlas pronajímatele s přijetím osoby jiné než blízké za člena nájemcovy domácnosti se vyžaduje písemná forma.
Na toto v tomto ustanovení navazuje i právo pronajímatele po nájemci požadovat, aby v bytě žil pouze počet osob přiměřený velikosti bytu a domácnost nájemce tak nebyla přeplněna. Tímto se sleduje především zachování hygienických podmínek pro bydlení. Počet členů domácnosti by měl být přiměřený velikosti bytu, aby mohli všichni příslušníci domácnosti žít v domácnosti vykazující tyto obvyklé pohodlné a hygienicky vyhovující podmínky. Jestliže pronajímatel má za to, že v nájemcově domácnosti žije více osob, než je vyhovující, může se domáhat tohoto svého práva, příp. náhrady škody u soudu. Prokázání takového nežádoucího stavu však bude pro pronajímatele obtížné, kdy nelze vyloučit i znalecké zkoumání.
Zdroj: JUDr. David Pytela, MBA, LL.M.
Foto: Pixabay
