Portál o bydlení – Novinky ze světa bydlení
Vlastnické právo je primárně upraveno v občanském zákoníku, přičemž je důležitou podmínkou existence a fungování svobodného trhu a tržního hospodářství. Taktéž vlastnictví je mimo výše uvedené ustanovení chráněno Listinou základních práv a svobod i mezinárodními smlouvami.
Předmětem vlastnictví je vše, co někomu patří, všechny jeho věci hmotné i nehmotné. V této definici je zakotven význam vlastnictví v objektivním smyslu jako vlastnictví se zřetelem k majetku jakožto příslušenství vlastníka ke jmění. Daná definice je určující pro otázku právního výkladu, zda na konkrétní věc v právním smyslu dopadají normy vlastnického práva a z nich vyplývající oprávnění a omezení.
Koncepce vlastnictví je proto chápana v širším smyslu, kdy jsou předmětem vlastnického práva nejen věci hmotné, ale i věci nehmotné, tzn. práva, jejichž povaha to připouští, a jiné věci bez hmotné podstaty. Do pojmu vlastnictví lze proto zahrnout závazková práva, práva duševního a průmyslového vlastnictví, obchodní firmu, obchodní tajemství, ale i nehmotné statky právně neupravené jako např. know-how či internetovou doménu. Dále může být předmětem vlastnického práva též pohledávka a obchodní podíl.
Vlastnické právo je nejsilnějším a nejrozsáhlejším věcným právem. Právo na vlastnění věci můžeme označit i jako panství nad věcí, se kterou může vlastník libovolně nakládat podle své vůle a jiné osoby z toho vyloučit. Takto může vlastník s věcí nakládat pouze jen za předpokladu, že touto činností nedojde k porušení zákona nebo porušení práv dalších osob. Presumpce volnosti vlastníka tak vyjadřuje oprávnění vlastníka k jakékoliv dispozici s předmětem vlastnického práva potud, není-li v rozporu s právním řádem.
Vlastník má právo věc držet, užívat (možnost přenechat), požívat plody a užitky, s věcí nakládat, věc zničit nebo opustit. Částečným či úplným omezením vlastnického práva (např. věcné břemeno) nedojde k jeho zániku, naopak po odpadnutí překážky se rozsah oprávnění vrací do původní podoby (elasticita vlastnického práva). Vlastnické právo je proto trvalé a nepromlčitelné.
Vlastníkovi se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závazně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit. Tímto občanský zákoník vymezuje přímá omezení vlastníka při výkonu jeho práva. Jedná se o dvě skutkové podstaty, kdy první se rozumí zákaz závažně rušit práva jiných osob. Judikatura toto vymezuje jako ohrožování, které se týká přímo výkonu práv chráněného subjektu anebo dokonce jejich existence; obtěžování vlastnímu výkonu práva nebrání, ale činí jej obtížným nebo nepříjemným.
Druhou skutkovou podstatou je zákaz výkonu takových činů, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit. Judikatura v tomto případě říká, že obtěžování představuje takový výkon vlastnického práva k věci, jehož důsledky fyzicky přesahují věc samu, a působí buď na jiné osoby, anebo na věci ve vlastnictví jiného, a to prokazatelně negativně. Obtěžování je třeba chápat objektivně, tj. z hlediska obvyklých společenských názorů, přičemž každý je povinen snášet imise z obyčejného, normálního užívání pozemku. Obtěžování osob je objektivní kategorie, u níž se nevyžaduje posouzení zavinění.
Jestliže dojde k vybočení ze zákonného rámce vlastnického práva, lze podat žalobu dle způsobu protiprávního jednání v podobě žaloby na vydání věci nebo žaloby zápůrčí (např. imise) anebo ochrany vlastnického práva určovací žalobou.
Zdroj: JUDr. David Pytela
Foto: Pixabay
