Portál o bydlení – Novinky ze světa bydlení
Občanský zákoník ve své druhé části přináší úpravu pojmu rodinné domácnosti, a s tím související společné právo bydlení. Na první pohled srozumitelná právní úprava však uvádí několik výrazů, které není leckdy lehké vyložit.
Ustanovení § 743 odst. 1 občanského zákoníku stanoví, že: „Manželé mají obydlí tam, kde mají rodinnou domácnost.“ Pojem obydlí však dále není ze strany občanského zákoníku rozváděn. Obydlí je chápáno velice široce, vedle bytu nebo domu může jít také o nebytový prostor, jakoukoliv jinou budovu, obytný přívěs či stan, popř. jejich části. Není podstatné, zda jsou užívány na základě právního důvodu, jejich užívání je možné i v důsledku protiprávního jednání.
Ustanovení § 744 občanského zákoníku stanoví, že: „Je-li obydlím manželů dům nebo byt, k němuž má jeden z manželů výhradní právo umožňující v domě nebo bytě bydlet, a je-li to jiné právo než závazkové, vznikne uzavřením manželství druhému manželu právo bydlení. Vznikne-li jednomu z manželů takové výhradní právo za trvání manželství, vznikne tím druhému z manželů právo bydlení.“
Pod pojmem výhradní právo je třeba vykládat to, že jde o takové právo, jež umožňuje užívat prostory k zajištění bytových potřeb, tj. užívat je tak, že v rozsahu užívání není manžel právně omezen existujícím právem třetí osoby.
Mezi právo jiné, než závazkové patří např. právo vlastnické, dále služebnost užívacího práva, popř. i jako reálné břemeno nebo právo stavby.
Pojem právo bydlení není zákonem definován. Jedná se však o právo společně se svým manželem užívat nemovitosti, včetně užívání s ní souvisejícími službami. Rozsah práva je odvozen od práva druhého manžela a nemůže tak být širší.
Ustanovení § 745 občanského zákoníku stanoví, že: „Je-li obydlím manželů dům nebo byt, k němuž měl jeden z manželů ke dni uzavření manželství nájemní právo, vznikne uzavřením manželství k domu nebo bytu oběma manželům společné nájemní právo; při pozdějším uzavření nájemní smlouvy vzniká oběma manželům společné nájemní právo účinností smlouvy. To platí obdobně i v případě jiného obdobného závazkového práva.“
Výše uvedené ustanovení upravuje případ, kdy má již jeden z manželů v době uzavření manželství v nájemním vztahu postavení nájemce. Mezi obdobné závazkové právo spadá např. podnájem, výpůjčka, pacht či výprosa.
Společné právo vzniká ze zákona uzavřením manželství, pokud smlouva o nájmu nebo jiném právu s druhým manželem do té doby nabyla účinnosti. Pokud byla nájemní smlouva uzavřena až po uzavření manželství, vzniká společné nájemní právo tehdy, pokud se jedná o obydlí manželů, tj. tak jak je uvedeno výše. Manželé si však v souladu s občanským zákoníkem mohou ujednat, že společné nájemní právo nevznikne.
Ustanovení § 746 občanského zákoníku stanoví, že: „Mají-li manželé k domu nebo bytu společné nájemní právo, jsou zavázáni a oprávněni společně a nerozdílně. Manžel, který má právo bydlení, má postavení ručitele svého manžela.“
V případě závazku obou manželů půjde o veškerá právní jednání, k nimž dochází v rámci společného nájmu bytu mezi společnými nájemci a pronajímateli a společnými nájemci a třetími osobami. Půjde o smlouvy o dodávce elektřiny, telekomunikačních služeb, plynu, smlouvy o zajištění oprav, k nimž je povinen nájemce, dohody o splátkách dlužného nájemného. Lze sem zařadit i pojištění, pokud je tím kryta i škoda, za niž by odpovídali nájemci z důvodu nájmu bytu.
Neznamená to však společnou deliktní odpovědnost, např. v případě, kdy jeden manžel zraní jiného obyvatele domu či poškodí majetek souseda.
Z hlediska účelu právní normy je zjevné, že se má toto ručení týkat pouze dluhů, které vznikly v souvislosti s výhradním užíváním obydlí. Jde o dluhy, jež souvisí s užíváním obydlí manželů, nikoliv s jeho pořízením. Může jít o náklady na opravy, úplatu za užívání či úhrady služeb spojených s užíváním obydlí manželů.
Zdroj: JUDr. David Pytela
Foto: Pixabay
