Okno je zdánlivě známý a obecně běžně používaný pojem. Ovšem jen při trochu bližším zkoumání a popisu by už vydal na knihu. Těžko bychom na stavbě hledali jiný prvek, na který jsou kladeny tak rozdílné a často dokonce až protichůdné požadavky a nároky. Nebude-li výslovně uvedeno jinak, jsou v tomto článku za okno považovány obecně i ostatní výplně obvodové obálky.
Z uživatelského hlediska vnímáme u oken tři základní funkce. Jsou to prosvětlení místností, přívod čerstvého vzduchu a kontakt s vnějším prostředím. Nežádoucími efekty je nepříjemné ochlazování a diskomfort včetně rosení oken v zimě, naopak přehřívání interiéru v létě, případně zatékání do interiéru nebo konstrukce. Specifickými prvky jsou pak okna střešní a také větší a velké prosklené plochy včetně otevíravých částí, často posuvných. Dříve obvyklá, dnes již spíše výjimečná, jsou okna špaletová a kastlová, se kterými se setkáváme většinou na starších budovách.
Co by měl kupující při prohlídce zjišťovat?
Kupující by při prohlídce bytu měl dávat pozor, v jakém stavu jsou okna dané stavby či bytu. Měl by se zaměřit na následující oblasti: z jakého materiálu jsou vyrobena (plast, dřevo, dřevo/hliník, hliník, plast/hliník, ojediněle se můžeme setkat i s variantou dřevo/korek, dřevovláknité materiály apod.); jaké bylo použito zasklení – standardem u novostaveb je již trojité zasklení (trojsklo). Asi nejvíce je ale dosud zastoupeno dvojité zasklení (dvojsklo). Kromě počtu skel pak záleží také na parametrech vlastní varianty, které se mohou i výrazně odlišovat. Dále je dobré zjistit, jaké byly použity profily a prvky pro okna, jaké kování a těsnění, a jak bylo okno celkově zpracováno. Profilace prvku a jeho konstrukce souvisí do značné míry s tím, jak okno těsní a izoluje, a to nejen proti úniku tepla v zimě, ale také proti zatékání z venku. Důležitým faktorem je i to, jakou povrchovou úpravu okna mají. Zvolená povrchová úprava má do značné míry vliv na náročnost údržby a životnost okna.
Dalším stěžejním faktorem je způsob a kvalita osazení okna do konstrukce. I sebekvalitnější okno může být osazeno a zabudováno velice nekvalitně. Může být dokonce i zdrojem vážných problémů, které nemusí být zpočátku patrny, o to problematičtější mohou následně být. Nejcitlivějším místem okna pak bývá spodní, parapetní část, včetně parapetu a návaznosti na fasádu obecně, tzv. připojovací spára.
Jak poznat kvalitu okna
Posoudit vlastní kvalitu okna a kvalitu jeho zabudování může být pro uživatele velice obtížné, je proto vhodné vyhledat odbornou pomoc a tuto oblast rozhodně nepodceňovat. Informace, že „jsou to přeci nová okna“, může v důsledku také znamenat, že ta „nová“ jsou podstatně horší, a pro uživatele mnohem problematičtější než ta původní, navíc s negativními dopady na kvalitu vnitřního prostředí.
Co však uživatel může sám zásadně ovlivnit, je údržba a péče o okna, způsob, jakým je užívá. Např. v případě dřevěných oken může správná údržba především povrchové úpravy (lazury, barvy) výrazně prodloužit životnost okna podstatně více než vlastní dřevina, ze které jsou okna vyrobena. Těsná okna jsou sice výhodná z hlediska zatékání a úniku tepla, ale díky „nesprávně“ těsným oknům nedochází k přirozenému větrání a výměně vzduchu, a tu je pak třeba zajistit jiným způsobem.
Stále oblíbenější fixní, tedy neotevíravá, okna mají na jedné straně nesporné výhody, na straně druhé je třeba je také umývat a udržovat. To znamená, že musí být přístupné z vnější strany. Efekt přehřívání v letním období má logické řešení ve stínění oken, a to buď profilací fasády (přesahy střech, markýzy, slunolamy…) nebo vnějšími žaluziemi či roletami, což jsou sama o sobě velice citlivá místa obálky budovy. Řešení pomocí klimatizace, tedy odstraňování následku, nikoli příčiny, je především v případě stávajících staveb často jedině reálně možným řešením. Obecně ale, u novostaveb především, patří do kategorie technicky a profesně zaostalých.
Zdroj: ČKAIT
Foto: Pixabay