Téma měsíce: Aktuální otázky nájemního bydlení. Nájem služebního bytu a bytu zvláštního určení

S ohledem na specifické okolnosti, za kterých nájem služebních bytů a bytů zvláštního určení vzniká, jsou zákonem odlišně upraveny některé způsoby zániku nájmu a podmínky, za nichž může být nájem sjednán. Pro obě uvedené kategorie bytů samozřejmě platí obecná pravidla nájmu podle občanského zákoníku. Vedle toho se však pro nájem služebního bytu užije speciální úprava občanského zákoníku a pro nájem bytu zvláštního určení speciální ustanovení téhož předpisu.

Je-li nájem bytu ujednán v souvislosti s výkonem zaměstnání, funkce nebo jiné práce, a dále je-li podle výslovného určení smlouvy pronajat jako byt služební, má tento byt zvláštní právní režim. Práva nájemce služebního bytu mohou být omezena (např. nemožnost přechodu nájmu). Obdobně to platí i pro případ ujednání nájmu služebního domu.

Nájem služebního bytu skončí posledním dnem kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém nájemce přestal vykonávat sjednanou práci, aniž k tomu měl vážný důvod. Přestane-li nájemce vykonávat práci z důvodů spočívajících v jeho věku nebo zdravotním stavu, z důvodu na straně pronajímatele (např. výpověď nájemce/zaměstnance z organizačních důvodů) nebo z jiného vážného důvodu, skončí nájemci nájem služebního bytu uplynutím dvou let ode dne, kdy přestal práci vykonávat. Nájem služebního bytu skončí také smrtí nájemce. Osoba, která v bytě bydlela společně s nájemcem, má právo v bytě nadále bydlet, vyzve-li ji však pronajímatel, aby byt vyklidila, je povinna tak učinit nejpozději do tří měsíců ode dne, kdy výzvu obdrží.

Byt zvláštního určení je zákonem definován jako byt určený pro ubytování osob se zdravotním postižením nebo byt v domě se zařízením určeným pro tyto osoby nebo byt v domě s pečovatelskou službou. Smlouvu o nájmu bytu zvláštního určení může pronajímatel uzavřít jen na základě písemného doporučení toho, kdo takový byt svým nákladem zřídil, nebo jeho právního nástupce. Stejně tak ji může vypovědět, tzn. opět pouze s předchozím souhlasem toho, kdo takový byt svým nákladem zřídil, popřípadě jeho právního nástupce.

Zřizovatelem bytů zvláštního určení mohou být jak právnické, tak i fyzické osoby. Tyto byty jsou často financovány s využitím státních finančních prostředků či podpor. Vlastníky těchto bytů bývají obce či neziskové organizace. Vznikají jako novostavby, ale také formou rekonstrukce stávajících bytů či nebytových prostor. Byty zvláštního určení mohou být soustředěny do samostatných budov, anebo zakomponovány do běžných bytových domů, zpravidla se specifickými stavebně technickými parametry, které mají jejich nájemci umožnit jejich samostatné užívání bez pomoci třetích osob. V případě potřeby pomoci ze strany třetích osob mohou být stavby doplněny prostorami a zázemím pro poskytování takové péče (domy s pečovatelskou službou).

Nájemné je v domech zvláštního určení obvykle regulováno. Tomu pak odpovídají specifické podmínky pro získání jejich nájmu, zpravidla založeném na souhlasu zřizovatele bytu. Pokud nájemce bytu zvláštního určení zemře, nájem skončí a pronajímatel má právo požadovat, aby členové nájemcovy domácnosti, kteří v bytě žili ke dni smrti nájemce a nemají vlastní byt, byt zvláštního určení vyklidili nejpozději do šesti měsíců ode dne, kdy obdrží písemnou výzvu s tímto požadavkem. Žil-li nájemce sám, pak má pronajímatel právo vyzvat nájemcovy dědice, aby byt vyklidili nejpozději do tří měsíců ode dne, kdy výzvu obdrží.

Pokud v bytě zvláštního určení žila ke dni smrti nájemce osoba zdravotně postižená nebo osoba, která dosáhla věku sedmdesáti let, která žila s nájemcem nejméně jeden rok ve společné domácnosti a nemá vlastní byt, přejde na ni nájem ke dni smrti nájemce, pokud se pronajímatel s touto osobou nedohodnou jinak.

Zdroj: Martin Kroh

Foto: Pixabay