Portál o bydlení – Novinky ze světa bydlení
Dostupnost bydlení úzce souvisí s vývojem cen bytů. Ten se ale stále hůře předvídá, a to i kvůli rostoucí cenové volatilitě (výše poklesu či vzestupu ceny). Cykly na trhu s bydlením jsou čím dál delší a hlubší a vývoj cen je i kvůli dodatečné krátkodobé volatilitě méně predikovatelný než dříve. Problém s dostupností bydlení nastává během cenového boomu, tedy v současné době. Rostoucí cenová volatilita ale upozorňuje na to, že problémem není jen růst, nýbrž také fakt, že se ceny bytů v budoucnu mohou razantně korigovat směrem dolů, což má další negativní dopady pro společnost i hospodářství.
Nízká elasticita nabídky, tedy pomalá reakce bytové výstavby na růst poptávky, je určitě významným faktorem této volatility, ale sama o sobě rozhodně na její vysvětlení nestačí. Efekt je paradoxně někdy opačný, například se tak stalo v Irsku nebo Španělsku během globální finanční krize. V obou zemích praskla po roce 2007 cenová bublina, obě země byly poznamenány vysokou cenovou volatilitou. V Irsku se po globální finanční krizi ceny bytů dokonce snížily nominálně na polovinu své hodnoty před krizí – a přitom v obou zemích byla elasticita nabídky před globální finanční krizí vysoká, dokonce nejvyšší v EU, masivní bytová výstavba tvořila významnou část jejich HDP. Ani pružná reakce nabídky a vysoký rozsah bytové výstavby ale nezabránily vysokému růstu cen před krizí a jejich hlubokému propadu během ní.
Státní intervence a jejich cíle
Cílem státních intervencí by tak nemělo být pouze omezení růstu cen během cenového boomu, ale snížení celkové cenové volatility. Nemělo by jít primárně o dostupnost bydlení, ale o řešení tržních selhání způsobujících vysokou cenovou volatilitu. Nejde přitom zdaleka jen o problém České republiky: v Austrálii, například, podle OECD po poklesu cen bytů o 4,1 % v roce 2019 vzrostla následující rok průměrná cena bytu o 5,4 %, rok na to o celých 14,6 %, aby v roce 2022 opět propadla o 5 %. Během pandemie se predikce expertů ve Velké Británii nebo USA radikálně lišily od skutečného vývoje cen bytů, protože trhy získaly novou, velmi volatilní, a tudíž hůře odhadnutelnou tvář. Je minimálně zřejmé, že zdaleka neodpovídají zjednodušenému výkladu o nabídce a poptávce, který se učí studenti bakalářského studia ekonomie a který se i nezřídka objevuje v českých médiích. Pokud nevezmeme v úvahu psychologické a sociální faktory a pokud otevřeně nebudeme diskutovat i o tržním selhání v oblasti nové bytové výstavby, nejsme schopni současný vývoj ani pochopit, natož najít řešení.
V Česku se od roku 1998 pohybuje roční bytová výstavba mezi 20 000 a 40 000 bytů (40–60 % z nich tvoří výstavba bytů v rodinných domech). Jakmile objem výstavby překročí 40 000 jednotek, jak tomu bylo například v letech 2007 a 2022, začnou se okamžitě tvořit fronty na cihly, stavební firmy odmítají zakázky, přetahují se o zaměstnance a začne neúměrná inflace stavebních materiálů, prací a produkce. Prozatím tedy větší rozsah bytové výstavby vedl k drastické inflaci (pozemků, prací, materiálů), snížení konkurence, cenové volatilitě u vstupů. Jak by to tedy dopadlo, kdyby poptávka po stavební produkci byla, například díky rychlejšímu povolování staveb, ještě větší?
Řada odborných studií potvrdila, že nabídka (tedy rozsah bytové výstavby) hraje ve vývoji cen bytů mnohem menší roli, než se jí přisuzuje v médiích. Většina transakcí na trhu se netýká nových bytů, ale bytů sekundárních, na které mají nabídkové faktory spíše menší vliv. Mnohem podstatnější jsou podle výsledků modelů vysvětlujících vývoj cen bytů poptávkové faktory, jakými jsou vývoj inflace, úrokových sazeb, příjmů domácností, očekávaní vývoje příjmů do budoucna, imigrace, demografie. Studie nedávno publikovaná v časopise Journal of Urban Economics potvrdila, že jsou to právě poptávkové faktory a fluktuace poptávky (počet poptávajících), jež stály za veškerou variabilitou v počtu transakcí a vysvětlovaly valnou většinu variability ve vývoji cen bytů mezi roky 2002 a 2021 v USA.
Pokud se vrátíme k České republice, aby nabídka mohla „přepákovat“ faktory poptávky během pandemie, muselo by se podle studie CERGE postavit 100 000 nových bytových jednotek ročně, což je nereálné. Pokud se od nového stavebního zákona očekává, přesněji očekávalo, že povede k o něco rychlejší výstavbě, s vysokou pravděpodobností se naplnění tohoto účelu nepotká s významně vyšší dostupností bydlení. Mimo to, vývoj cen do stále větší míry ovlivňují očekávání, psychologické faktory, sociální normy, a také spekulativní nákupy či prudce rostoucí zájem malých i institucionálních investorů a fondů, které mohou efekt zvýšené bytové výstavby, tedy nabídky na trhu, zcela negovat. Měli bychom si přiznat, že trh bydlení je v mnoha ohledech specifický, nelikvidní a neefektivní.
Co stojí za růstem cen?
Příčin vysokého růstu (a zřejmě i budoucího propadu) cen bytů je mnohem více. A řada z těch, na které se zaměříme, je spojená především s komerčním trhem s byty. Proto by případná výstavba dostupných bytů neměla spoléhat pouze na komerční sektor.
- Koncentrace kapitálu u výroby stavebních materiálů a stavební produkce u velkých staveb: existují prokazatelné oligopoly na evropské úrovni a skoro-monopoly na úrovni národní u výroby některých stavebních materiálů (například cihly nebo minerální vata) nebo oligopoly u miliardových stavebních zakázek.
- Koncentrace vlastnictví volných pozemků v rukou nevelkého množství fyzických a právních osob (často samotných developerů) a jejich možnost spekulativního/strategického jednání. Města, která nezajistí dostatek pozemků pro výstavbu dostupného bydlení (obecní nájemní, družstevní apod.), se budou potýkat s eskalací problému a ceny budou nadále určovat koncentrovaní vlastníci pozemků.
- Možné strategické a koordinované jednání velkých českých developerů: ti například nedávno tvrdili, a měli pravdu, že ochlazení poptávky po nových bytech bude krátké a později bude naopak problém s nedostatkem bytů, ale přesto své projekty, a to ve vzácné shodě, strategicky odložili, případně skoupili projekty finančně slabších hráčů. Můžeme se domnívat, že se tak stalo pro to, aby zabránili zlevňování bytů?
- Vliv nevyrovnané daňové podpory vlastnického bydlení na ceny bytů versus nájemní nebo družstevní bydlení: chybějící daň z imputovaného nájmu, daň z cenového zhodnocení, možnost daňového odpočtu úroků, zanedbatelné daně z nemovitosti, zrušení daně z nabytí… V jiných zemích je prokázána významná kapitalizace daňové podpory do cen bytů a není důvod si myslet, že tomu není tak u nás.
- Vliv iracionálních očekávání, emocionálních faktorů i normy vlastnit „své“ bydlení: to má prokazatelný vliv na růst i volatilitu cen bytů, a to i v ČR.
- Problém rostoucího počtu „prázdných“ bytů (obvykle neobydlených): jen několik čísel 1991: 365 000 bytů, 2001: 540 000 bytů; 2011: 652 000 bytů; 2021: 860 000bytů. Ačkoliv většina z nich prázdná není, trend nárůstu počtu bytů, ve kterých nikdo „obvykle“ nebydlí, je zcela zřejmý. Podle zpřesněné studie MMR z loňského roku se téměř 100 000 prázdných bytů nachází v Praze, a to skutečně prázdných.
- Rostoucí investiční aktivita (včetně velkých fondů) z důvodu přesměrování přebytečného globálního kapitálu i zacílení individuálních investic do cihel po poslední finanční krizi. S řešením dostupného bydlení však prozatím nemá nic společného. Investiční nákupy bytů, které zvyšují jejich ceny, označilo za hlavní problém nižší dostupnosti vlastního bydlení 41,9 % respondentů v průzkumu, který jsme realizovali v roce 2021 mezi tzv. mileniály. Mladí lidé si uvědomují, že s potřebou čerpat hypoteční úvěry nemohou konkurovat investičním společnostem a fondům disponujícím prakticky neomezeným kapitálem.
Češi dnes už více než dříve volají po větší regulaci trhu bydlení: v roce 2001 měla podle našeho výzkumu Postoje k bydlení větší regulace trhu podporu menšinovou, v roce 2023 už tomu bylo naopak. Kdo nabídne věrohodnou politiku státu v oblasti (dostupného) bydlení, může oslovit vcelku početnou část elektorátu. Dostupné bydlení totiž není ani sociální bydlení, není to pouze nájemní nebo družstevní bydlení. Jde často o otázku ovlivňující celou společnost – od vzdělání, porodnosti, stěhování se za prací a rovněž udržování sociálních vazeb.
Zdroj: ČKAIT
Foto: Pixabay
