Portál o bydlení – Novinky ze světa bydlení
Základní charakteristikou této formy bydlení je skutečnost, že osoba užívající byt (nájemce) není jeho vlastníkem a není odpovědná za správu domu a jeho společných částí. Základním právním dokumentem je nájemní smlouva. Právní úpravu nájemní smlouvy obsahuje zákon číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, především §§ 2235 až 2301.Nájemní bydlení (včetně družstevního nájemního bydlení a specifické kategorie „podnájemního bydlení“ v případech bytových družstev) využívá v České republice téměř 30 procent populace.
Základní druhy nájemního bydlení v České republice:
- obecní nájemní bydlení,
- soukromé nájemní bydlení,
- družstevní nájemní bydlení.
Obecní byty
Vlastníkem bytového domu je obec. O možnostech nájmu obecného bytu a podmínkách nájmu je třeba se informovat u vybrané obce či městské části. Tento typ bydlení využívá v České republice více než 7 procent populace.
Majitelé bytových domů
Vlastníkem bytového domu je fyzická či právnická osoba, která pronajímá jednotlivé byty nájemcům. Informace o možnostech nájmu bytů jsou nejčastěji k dispozici na realitních serverech či v nabídkách realitních společností, případně nabídkách osob, pověřených správou takových domů. Tento typ bydlení využívají v České republice přes 4 procenta populace.
Majitelé jednotlivých bytů či bytových jednotek
V tomto případě jde o vlastnictví bytové jednotky v bytovém domě, nejčastěji v domech, kde vzniklo společenství vlastníků jednotek. Tento typ bydlení využívá v České republice cca 3,2 procenta (2,5% v domech, kde vzniklo společenství vlastníků jednotek).
Družstevní nájemní bydlení
Vlastníkem domu je bytové družstvo, nebo je přinejmenším vlastníkem bytových jednotek, např. v rámci společenství vlastníků jednotek. O možnostech nájmu družstevního bytu se lze informovat u bytového družstva, nicméně konkrétní příležitosti nalezne zájemce na realitních serverech a v nabídkách realitních kanceláří.
Obvykle jsou nepřesně označeny jako „prodej družstevního bytu“, přičemž nejde o prodej bytu, nýbrž převod družstevního podílu. Tento typ bydlení využívá v České republice skoro 9 % populace.
Postavení nájemce
Vztah pronajímatele a nájemce je vedle zmíněné právní úpravy dán nájemní smlouvou. Nájemce není vlastníkem bytu ani domu. K jeho povinnostem tak patří starost o běžnou údržbu a drobné opravy v bytě. Zásadní opravy bytu, údržba a oprava domu a jeho společných částí náleží vlastníkovi domu.
S výjimkou družstevního nájemního bydlení nemá nájemce vliv na rozhodování o společných záležitostech v domě a jeho společných částí.
Byt je nájemce povinen řádně a v souladu s nájemní smlouvou. V bytě může nájemce pracovat nebo i podnikat, pokud to nezpůsobí zvýšení zatížení pro byt či dům. Nájemce má právo přijímat ve své domácnosti kohokoli.
Přijme-li nájemce nového člena domácnosti, oznámí zvýšení počtu osob žijících v bytě bez zbytečného odkladu pronajímateli. Pokud by tak neučinil ani v době do dvou měsíců, má se za to, že nájemce závažně porušil svou povinnost. Podobně oznamuje nájemce i snížení počtu členů své domácnosti.
Pronajímatel má však právo vyhradit si ve smlouvě souhlas s přijetím nového člena domácnosti. Nemůže však omezit přijetí osoby blízké či případy hodné zvláštního zřetele (např. osoba, o kterou nájemce pečuje).
Pro souhlas pronajímatele s přijetím osoby jiné než blízké za člena nájemcovy domácnosti se pak vyžaduje písemná forma. Pronajímatel má právo požadovat, aby v nájemcově domácnosti žil jen takový počet osob, který je přiměřený velikosti bytu a nebrání tomu, aby všechny mohly v bytě žít v obvyklých pohodlných a
hygienicky vyhovujících podmínkách.
Přenechat do podnájmu třetí osobě může nájemce:
a) část bytu, pokud v bytě trvale bydlí, a to bez souhlasu pronajímatele,
b) byt nebo jeho část, pokud v bytě sám trvale nebydlí, avšak jen se souhlasem pronajímatele.
Souhlas musí být dán písemně a postup v rozporu s těmito pravidly je hrubým porušením povinností nájemce.
Zdroj: ČSRB, redakčně upraveno
Foto: Pixabay
