Stále se zmenšující vodní zásoby, problematické jímání a úprava vody na kvalitu danou hygienickými předpisy nás vedou k přehodnocení situace s jejím hospodařením.
Hledá se hlavně úspora spotřeby pitné vody. Pro užitkové účely, tzn. tam, kde není z hygienického hlediska nutné využívat vodu pitnou (splachování toalet, úklid, údržba a praní), je možné využít vodou užitkovou.
Užitková voda musí vyhovovat hygienickým a technologickým požadavkům pro účel jejího využití, člověk s ní může přijít do styku, ale nesmí ji pít ani z ní připravovat jídlo. Zdrojem této užitkové vody může být dešťová voda a upravený typ odpadní vody splaškové – voda šedá.
Dešťové vody jsou atmosférické srážky, které jsou znečištěny povrchy a terény, na které dopadají. Kvalita srážkové vody je ovlivněna atmosférou, jejím průchodem (vliv skleníkových plynů…) a povrchem země (odpad na střešních plochách, reakce srážkové vody s materiály k jejímu vedení…). Z tohoto důvodu se nedoporučuje zpětně využívat srážkovou vodu z oblastí s velkou prašností, z okolí velkých komunikací nebo z míst s nadměrným výskytem holubů. Vzhledem k tomu, že chemické znečištění srážkové vody leží vesměs v hranicích limitů pro jakost pitné vody, je její zpětné využití jednodušší – nevyžaduje žádnou speciální technologii čištění. V případě mimořádných požadavků na kvalitu dešťové vody je možné do systému zpětného využití zařadit UV zářič (mikrobiologická prevence) pro dezinfekci dešťové vody.
Hospodaření s dešťovou vodou můžeme rozdělit na varianty využití této vody vně budovy, uvnitř budovy nebo kombinaci obou systémů. Pro vnější použití se dešťová voda hodí na zalévání (neobsahuje chlór ani soli), úklid, případně údržbu. Uvnitř budovy se dešťová voda hodí na splachování toalet a pisoárů, praní a úklid. Výhodou srážkové vody jsou její fyzikální vlastnosti – je měkká, nezanáší spotřebiče (např. pračku) a potrubí, protože nedochází k usazování vodního kamene.
Jestliže se rozhodneme pro akumulaci a zpětné využití dešťové vody, je nutné tomu přizpůsobit i celý proces jejího vedení. V případě zachytávání srážkové vody vnějším systémem odvodnění je dobré osadit několikastupňovou filtraci. Na okapové žlaby umístit okapovou mřížku, na svislé odpadní potrubí podokapový filtrační hrnec a lapač střešních splavenin. Na vnitřní systém odvodnění se osazují filtry do potrubí, případně se na trubní rozvod vkládají samočistící jednotky. Po tomto zbavení dešťové vody mechanicky usaditelných nečistot je voda vedena do akumulační nádrže, kde je instalována plovoucí sací souprava, přepadový sifon a čerpací zařízení.
V případě využívání dešťové vody zpětně i v budově je nutné vést čerpanou dešťovou vodu přes tzv. řídící doplňovací jednotku. Při nedostatku dešťové vody jednotka automaticky doplní provozní trubní systém pitnou vodou z vodovodu pro veřejnou potřebu nebo z lokálního zdroje vody – ze studny.
Při návrhu a výběru akumulační nádrže musíme zohlednit velikost odvodňované plochy
(většinou střechy), množství srážek v dané lokalitě, hladinu podzemní vody, účel použití akumulované vody a materiál a cenu těchto nádrží. Nádrže se vyrábějí převážně z betonu, sklolaminátu a plastu (svařované nádrže, IBC kontejnery). Všechny typy nádrží musí být mechanicky odolné, vodotěsné a samonosné.
Kvůli hygieně a kvalitě zachycené vody je ideální umístit nádrž vně budovy pod zemí, kde nedochází k velkému kolísání teplot a kde není voda vystavena přímému slunečnímu záření. Není dobré skladovat zachycenou vodu v nádrži příliš dlouho (pokud jsme delší dobu mimo domov, je třeba nádrž vypustit). V případě vnitřního umístění bychom měli zajistit konstantní teplotu. Vnitřní nádrž musí být vypustitelná a větraná.
Akumulační nádrž musí být opatřena bezpečnostním přelivem buď do kanalizace pro veřejnou potřebu (se svolením správce sítě), nebo na pozemek (se souhlasem vodoprávního úřadu).
Na podporu zpětného využívání srážkové vody v budově je v současné době vyhlášen dotační titul „Dešťovka, který finančně pomáhá projektům úsporně hospodařících s vodou.
Zdroj: ČKAIT
Foto: Pixabay