Téma: Hluk (je nežádoucí zvuk) uvnitř staveb pro bydlení

Na uživatele staveb pro bydlení zvuk působí, jestliže se šíří ve vzduchu, neboť vzduch je tím médiem, z kterého může náš sluchový orgán zvukové vlny přijímat. V kapalném prostředí a v pevných látkách se zvukové vlny také šíří, ale jedná se skutečně jen o zvukové vlny, nikoli o zvuk, protože ve smyslu uvedené definice mimo vzduch nelze zvuk vnímat. Slyšíme sice i pod vodou, ale i v tom případě se předpokládá před bubínkem ve zvukovodu ucha bublina vzduchu. Jediný způsob vnímání zvuku z pevného prostředí je kostní vedení zvuku, kterým vnímáme svůj vlastní hlas. Protože se zvukové vlny šíří i pevnou látkou, zejména ve stavebních konstrukcích, je třeba se o šíření zvukových vln v pevných látkách také starat.

Při šíření zvuku jednotlivé velmi malé části vzduchu kmitají okolo své rovnovážné polohy. Síla zvuku (jeho intenzita) souvisí s amplitudou tohoto kmitání. Amplituda je největší možná vzdálenost mezi rovnovážnou polohou a polohou při kmitání. Jednodušeji: amplituda je největší rozkmit. V oblasti lidské řeči jsou amplitudy řádu jednoho nanometru a jeho zlomků. Takový rozměr amplitud lze přirovnat k průměru atomu. Z toho je zřejmé, že zvuk je jev, který patří do mikrosvěta. Energie zvukové vlny je tak malá, že zvuk nemůže člověka přímo fyzicky poškodit. Zvuk lze registrovat pouze sluchem nebo přístroji speciálně pro sledování zvuku vyvinutými – zvukoměry. Mezi prahem slyšení a prahem bolesti je oblast zvuku, tj. mechanického vlnění, které lze vnímat sluchem.

Význam má i informační obsah zvuku, jeho schopnost poutat neúmyslnou pozornost, jakož i postoj (tolerující nebo odmítavý) jedince k danému zvuku a k jeho zdroji. Míra rušení zvukem nezávisí jen na fyzikálních parametrech zvuku, ale je ovlivněna i postojem lidí k danému zvuku.

V hodnocení hluku ve stavbách pro bydlení a jejich okolí se setkáváme s ekvivalentní hladinou za denní dobu (od 6. hodiny ráno do 22. hodiny večer) nebo za noční dobu (od 22 hodin do 6. hodiny ranní), případně se ekvivalentní hladina hodnotí v časovém úseku osmi nejhlučnějších za sebou jdoucích hodin ve dne nebo za nejhlučnější hodinu v noci.

Uvnitř budov se jiným způsobem hodnotí hluk ze zdrojů umístěných vně a jiným způsobem hluk ze zdrojů, které jsou uvnitř budovy. Nejpřísněji jsou hodnoceny zdroje uvnitř budovy, protože jsou uživateli budov vnímány jako nejvíce obtěžující, případně ohrožující. Typickým takovým zdrojem je domovní výtah.

Důležité je předem stanovit dobu, po kterou obtěžující zvuk bude působit. V budovách pro bydlení to platí i při takových činnostech, jako je hraní na hudební nástroje. Jestliže obyvatel domu potřebuje cvičit na hudební nástroj, je vhodné domluvit s okolím časový režim takového cvičení. Obyvatelé domu budou jeho hru snáze tolerovat, bude-li provozována v době vzájemně domluvené.   Sousedská dohoda je vhodná před začátkem výuky, nikoli až v době, kdy si obyvatelé domu již stěžují na hygienické stanici nebo na policii, a to i přesto, že problém hluku tohoto typu hygienická stanice ani policie nemá šanci vyřešit. Jestliže nedojde k dohodě, řeší se tento problém občanskoprávní žalobou u soudu. V takovém případě soud rozhoduje podle § 1013 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník [2], který uvádí, zjednodušeně řečeno, že se nemá obtěžovat nad míru přiměřenou poměrům a že se nemá obtěžovat záměrně. O tom, co je přiměřené poměrům, rozhodne nezávislý znalec jmenovaný soudem. Hra na hudební nástroje provozovaná v malé míře za účelem cvičení může být shledána jako přiměřená. Profesionální hudebník by ale měl mít k dispozici dostatečně vzdálený nebo zvukově izolovaný prostor, aby nerušil okolí svého bydliště. Stejné je to s vyučováním hry na hudební nástroj v obytném domě. Tolerovat lze jen takové hlučné činnosti, které jsou běžné při užívání bytu. Prokázat, že hlučná činnost je provozována záměrně za účelem obtěžovat souseda, může být poměrně obtížné.

V tabulce je možné si povšimnout, že jen hluk ze zdrojů vyskytujících se uvnitř budovy se hodnotí maximální veličinou L_Amax (dB). Hluk výtahu ani na vteřinu nesmí překročit tuto hodnotu. V ostatních případech se hodnotí veličinou, která je průměrem L_Aeq (dB), avšak jen v případě dopravy na vedlejších komunikacích za celou denní, resp. noční dobu. V ostatních případech je hodnoceno za 8 nejhlučnějších za sebou jdoucích hodin ve dne, resp. za nejhlučnější jednu hodinu v noci. Pozoruhodné také je, že limity dopravního hluku jsou oproti stacionárním zdrojům mírnější jen ve venkovním chráněném prostoru.

Tabulka 1: Nejvyšší přípustné hodnoty hluku budov pro bydlení (podle [4])

chráněný prostor	venkovní (2 m před oknem)		vnitřní (uvnitř obytné místnosti)
typ zdroje	den	noc	den	noc
zdroj uvnitř budovy	–	–	LAmax = 40 dB	LAmax = 30 dB
stacionární zdroje	LAeq = 50 dB	LAeq = 40 dB	LAeq = 40 dB	LAeq = 30 dB
doprava na vedlej-ších komunikacích	LAeq, 8h = 55 dB	LAeq, 1h = 45 dB	LAeq, 8h = 40 dB	LAeq, 1h = 30 dB
doprava na hlav-ních komunikacích	LAeq, 8h = 60 dB	LAeq, 1h = 50 dB	LAeq, 8h = 40 dB	LAeq, 1h = 30 dB
stará hluková zátěž	LAeq, 8h = 70 dB	LAeq, 1h = 60 dB	LAeq, 8h = 40 dB	LAeq, 1h = 30 dB

Chráněným vnitřním prostorem staveb se rozumí obytné a pobytové místnosti ve stavbách zařízení pro výchovu a vzdělávání, pro zdravotní a sociální účely a ve funkčně obdobných stavbách a všechny obytné místnosti. Splnění povinnosti k ochraně před hlukem z provozu na pozemních komunikacích nebo dráhách v chráněném venkovním prostoru stavby se považuje i za splnění této povinnosti v chráněném vnitřním prostoru stavby.

Zvuk v budovách z hlediska vzniku a způsobu šíření

Podle způsobu vzniku a způsobu šíření lze zvuk rozdělit do dvou kategorií: 1) zvuk šířící se vzduchem a 2) zvuk šířící se konstrukcí.

Při šíření zvukových vln vzduchem zdroj vyzařuje zvukové vlny do vzduchu v místnosti zdroje. Příkladem může být hlasitý hovor osob, reprodukovaná hudba, hra na hudební nástroje apod. Při průchodu zvuku dělící konstrukcí (příčkou, stěnou, stropem) do sousední místnosti se jeho intenzita sníží. Rozhodující roli v tomto snížení hraje vlastnost dělící konstrukce – její neprůzvučnost R (dB). Jiné místnosti než bezprostředně sousedící s místností zdroje zpravidla už nejsou zvukem v závažné míře zasaženy. Neprůzvučnost konstrukcí se zvyšuje s jejich plošnou hmotností, tj. s jejich tloušťkou a s objemovou hmotností materiálu. Vyšší neprůzvučnost mají také konstrukce dvojité s průběžnou vzduchovou mezerou, do které se vkládají rohože z minerálních vláken. Podmínkou dobré neprůzvučnosti je vždy řádné utěsnění všech spár v konstrukci. Vzduchem zpravidla přes okno se do obytných budov šíří také naprostá většina zvuku z venkovních zdrojů.

Při šíření zvukových vln konstrukcí se jedná o zcela jiný způsob vzniku a šíření zvuku v budově. Chvění technického zařízení nebo nárazy se přenášejí do podlahy nebo do stěny a jsou dále konstrukcemi šířeny po budově. Zdrojem zvuku v chráněných místnostech jsou pak ve smyslu vyzařování zvukových vln do vzduchu až chvějící se stavební konstrukce. Tento zdroj je tím vydatnější, čím větší je plocha vyzařující zvuk. Omezování zvuku šířeného konstrukcí je proto vždy spojeno s omezením šíření chvění zejména do rozměrných stavebních konstrukcí budovy. Zařízení, která jsou nejčastěji příčinou chvění konstrukcí v budovách, se umisťují na samostatné základy v nejnižším podlaží budovy, kde je chvění tlumeno zeminou pod základy. Je-li nezbytné technické zařízení umístit ve vyšším podlaží, pak je nutno opatřit je pružným uložením. Prvky pružného uložení mají být součástí dodávky strojního zařízení. Potrubní systém (VZT, rozvodu vody apod.) je třeba ke strojům (čerpadlům, ventilátorům) připojit rovněž pružně. Potrubí má být v prostupech obaleno měkkým materiálem. Chvějící se potrubní systém vyzáří jen zlomek zvukové energie oproti stavebním konstrukcím, do kterých se nesprávným uložením technického zařízení chvění přeneslo. Chvění vzniká i v důsledku turbulentního proudění vody ve vodovodní baterii. Aby takový zvuk instalací nevznikal, má být potrubí uložené ve zdi obaleno měkkým materiálem. Na rozdíl od případu, kdy se zvuk šíří vzduchem, může být při šíření zvukových vln konstrukcí zasažena hlukem celá budova. Vrtání do zdi v panelovém domě je slyšet i ve vzdálených bytech.

Dalšího členění limitů je dosaženo pomocí korekcí základní limitní hladiny. Korekce jsou stanoveny v závislosti na druhu vykonávané práce, charakteru území, způsobu využití místností v budově, denní době apod. Kritériem, tj. veličinou, která se používá k hodnocení, je ekvivalentní hladina akustického tlaku A (velké písmeno A je součástí názvu této veličiny). Označuje se jako L_Aeq a jednotkou je decibel (dB). Není cílem tohoto článku vysvětlovat podstatu této fyzikální a zároveň fyziologické veličiny (obsahuje totiž v sobě i hodnocení příjmu zvuku lidským sluchovým orgánem). Je ale důležité říci, že se jedná o veličinu průměrnou, vztahující se vždy k určitému časovému intervalu.

Jen pro hluk některých zdrojů se používá veličina maximální hladina akustického tlaku A. Označuje se jako L_Amax a jednotkou je opět decibel (dB). Tato veličina se vztahuje ke stejným časovým intervalům, ale udává nejvyšší hodnotu, které bylo během intervalu dosaženo. Bude vhodné zapamatovat si alespoň tři základní obecně platné limitní hodnoty:

L_Aeq = 85 dB je limitní v pracovním prostředí. Přesahuje-li ekvivalentní hladina tuto hodnotu, pak se jedná o pracoviště rizikové z hlediska hluku. V důsledku dlouhodobé (často mnohaleté) expozice hluku na takovém pracovišti může dojít k postupnému poškození sluchu (nedoslýchavosti). Riziková pracoviště jsou sledována hygienickou službou, jejich provoz podléhá stanovenému režimu (tiché přestávky, osobní ochranné pomůcky proti hluku) a pracovníci jsou pravidelně sledováni tak, aby se u nich audiometrickým vyšetřením včas diagnostikovala počínající sluchová ztráta, která musí mít za následek přeřazení takového pracovníka na tiché místo. Odolnost různých jedinců proti působení hluku je totiž velmi rozdílná.

L_Aeq = 65 dB je považována za limitní z hlediska narušování vzájemné komunikace hlasem. V prostředí s touto hladinou mohou mít lidé problém se správným vnímáním lidského hlasu. Samozřejmě významné je zde i to, jak hlasitě se mluví, jaké je hlukové pozadí a zda jsme s hovořící osobou v optickém kontaktu (odezírání ze rtů).

L_Aeq = 35 dB se považuje za schopnou rušit lidem spánek. I v tomto ohledu ale může být citlivost různých jedinců značně odlišná.

Zvuku v budovách z hlediska kontroly měřením

Zvuk výtahového stroje lze v konkrétních podmínkách jednoznačně definovat co do jeho intenzity, kmitočtového složení a relativně dobře lze i odhadnout časový režim jeho působení. Kontrola hlučnosti měřením bývá jednoznačná. Ve chráněné (např. obytné) místnosti se změří hladina akustického tlaku A při chodu stroje a porovná se s nejvyšším přípustným limitem podle [4]. Naproti tomu existuje v budovách řada zvuků, které vznikají náhodným způsobem při běžném užívání budovy. Vlastnosti zvuku způsobeného hlasitým hovorem osob, reprodukovanou hudbou, boucháním dveřmi, chůzí po podlaze (kročejový hluk) apod. nelze jednoznačně definovat. Nelze ani stanovit nebo uměle navodit typickou hlukovou situaci ve chráněné místnosti. To činí potíže při kontrole hlučnosti měřením. Měří-li se na základě stížnosti, stěžovatel obvykle namítne, že v době, kdy se neměřilo, bylo rušení hlukem silnější. Správnou představu o hlukové situaci uživatelů bychom snad mohli získat jen dlouhodobým monitorováním zvuku v chráněné místnosti při provozu budovy, ovšem s vyloučením zvuku způsobeného vlastními uživateli. To ale je prakticky nereálné. Je zřejmé, že pro hodnocení nedefinovatelného hluku v budovách nelze jako kritéria použít ekvivalentní ani maximální hladinu akustického tlaku A. Proto byla do praxe zavedena kritéria, která hodnotí ochranu před hlukem v budovách pomocí kvality zvukové izolace. Jsou to veličiny vážená stavební neprůzvučnost R_w´ (dB) a vážená normalizovaná hladina akustického tlaku kročejového zvuku L_nw´ (dB) (zkráceně: vážená hladina kročejového zvuku). Obě veličiny jsou nezávislé na neustále se měnící hlukové situaci v budově a při jejich zjišťování měřením se používají umělé zdroje zvuku, které mají známé normou stanovené vlastnosti. Požadované hodnoty těchto veličin lze nalézt v ČSN 73 0532 – Akustika – Ochrana proti hluku v budovách a posuzování akustických vlastností stavebních výrobků – Požadavky [5]. Zatímco nejvyšší přípustné hodnoty hluku podle [4] kontroluje hygienická služba, na hodnoty zvukové izolace R_w´ (dB) a L_nw´ (dB) dbá stavební úřad.

Literatura

[1] Havránek J. a kol.: Hluk a zdraví, Avicenum, Praha 1990

[2] Zákon č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník

[3] Zákon č. 290/2017 Sb., o ochraně veřejného zdraví

[4] Nařízení vlády č. 217/2016 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací

[5] ČSN 73 0532 – Akustika – Ochrana proti hluku v budovách a posuzování akustických vlastností stavebních výrobků – Požadavky

Zdroj: ČKAIT

Foto: Shutterstock