Téma: Dřevostavby

Specifika objektů srubového charakteru (II)

Objekty srubového charakteru se v zásadě dají rozdělit na dvě velké skupiny – tradiční a alternativní. Dnešní text se bude zabývat první jmenovanou skupinou.

Tradiční srubové objekty

Nosná konstrukce srubových staveb se obvykle vyznačuje hmotnou celodřevěnou konstrukcí tvořenou kládami nebo trámy. Typickými představiteli tradičních dřevostaveb jsou sruby kanadského typu (standardní), nebo prováděné modernější (alternativní) formou piece on piece (PoP).

Srubové a roubené stavby se vyznačují vysokou životností (při dodržení všech zásad ochrany dřeva např. před stojatou vodou.), vysokou estetickou hodnotou (pokud jsou dobře situovány a navrženy). Pocitově zvyšují tepelnou pohodu uvnitř budovy (až o 2 °C oproti zděným stavbám) a snižují prašnost v interiéru. Na druhou stranu však kladou větší nároky na údržbu. Aby nedocházelo k deformacím dřeva, je nutné ho pravidelně ošetřovat, proto jsou tyto stavby určeny především pro ty, kteří dávají přednost přírodním materiálům a nevadí jim vyšší náročnost údržby dřevěného domu.

Roubenky a poloroubenky – základním stavebním prvkem je opracovaný hraněný (případně polohraněný) trám s pery a drážkami. Všechny trámy jsou stejné, což umožňuje přesnější „zdění“ než u srubu a minimalizaci různých problémů, jako je netěsnost mezi trámy. Díky tomu je možné montáž roubenky provádět již s částečně vysušeným dřevem, sedání je tak cca třetinové, u lepených trámů dokonce minimální, což snižuje budoucí kroucení a praskání trámů. Na rozdíl od srubů pak umožňují různé variace se skrytou tepelnou izolací, tzn., že je možné dosáhnout požadovaných parametrů součinitele prostupu tepla. Ostatní specifika jsou však podobná jako u srubů a dané zásady je nutné při projektování a realizaci stavby respektovat.

Zdroj: ČKAIT

Foto: Pixabay