Závěť je nejčastější formou pořízení pro případ smrti, kterou zůstavitel obvykle využije k vypořádání svých majetkových záležitostí. Obsah závěti je nutné vykládat tak, aby se co nejvíce vyhovělo poslední vůli zůstavitele. Závěť však může zůstavitel nečekaně zrušit a nahradit jinou závětí anebo se závěť může ztratit, a to nedbalostí, či dokonce úmyslným jednáním zkráceného dědice. Nový občanský zákoník zavedl nový institut dědického práva k pořízení pro případ smrti, kterou je dědická smlouva. Dědická smlouva byla součástí našeho právního řádu až do počátku padesátých let.
Dědická smlouva má přednost před závětí i zákonnou posloupností. Oproti závěti, která je projevem vůle zůstavitele jako jediné osoby, dědická smlouva je výsledkem smluvní dohody zůstavitele a budoucího dědice. Dědickou smlouvu mohou strany uzavřít a závazek z ní změnit jen osobním jednáním. Dědická smlouva však vyžaduje formu veřejné listiny, tedy notářského zápisu. Dědickou smlouvu nelze uzavřít o celé pozůstalosti, protože jedna čtvrtina pozůstalosti musí zůstat volná k zvlášť projevení vůle zůstavitele. Pokud si však zůstavitel přeje dědici zanechat rovněž tuto čtvrtinu pozůstalosti, může tak zůstavitel učinit závětí. Nový občanský zákoník sice stanovuje, že své povinnosti z dědické smlouvy může zůstavitel zrušit pořízením závěti, avšak k účinnosti zrušení se vyžaduje souhlas smluvního dědice učiněný ve formě notářského zápisu. Dědická smlouva tak poskytuje zůstaviteli a dědicům nejvíce právní jistoty k uspořádání jejich majetkových zájmů.
Dalším novým institutem dědického práva, který umožňuje upravit majetkové vztahy mezi dědici a zůstavitelem za jeho života, je zřeknutí se dědického práva. Institut zřeknutí se dědického práva může být vhodný v případech, kdy zůstavitel za svého života zvýhodní nějakého z dědiců. Nový občanský zákoník stanovuje ke zřeknutí se dědictví, že dědického práva se lze předem zříci smlouvou se zůstavitelem a není-li jinak ujednáno, působí zřeknutí i proti potomkům. Smlouva o zřeknutí se dědického práva vyžaduje formu veřejné listiny, tedy notářského zápisu.
Zůstavitel a dědicové by měli být aktivní, aby předešli případným budoucím sporům a řádně uspořádali své majetkové zájmy za života zůstavitele. Tento článek může pouze nastínit, že v rámci dědického práva existuje mnoho institutů, které mohou pomoci předejít dědickým sporům. Lze tedy doporučit konzultovat s advokátem nebo notářem k řádnému uspořádání dědických vztahů.
Zdroj: JUDr. Zbyněk Drobiš
Foto: Pixabay