Téma: Bydlení pohledem práva

Obvyklé vybavení rodinné domácnosti (V)

Téma tohoto článku lze považovat za propojení rodinného práva s vlastnictvím a nájmem domu či bytu. Tato dvě právní odvětví spolu mají řadu společného, přičemž dnes si přiblížíme pojem obvyklé vybavení rodinné domácnosti. Zákonnou definici obvyklého vybavení rodinné domácnosti nalezneme v ustanovení § 698 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „občanský zákoník“). Obvyklé vybavení rodinné domácnosti tvoří soubor movitých věcí, které běžně slouží  nezbytným životním potřebám rodiny a jejích členů. Přitom není rozhodné, zda jednotlivé věci náleží oběma manželům, nebo jen jednomu z nich.

V tomto kontextu je taktéž nutné striktně odlišit obvyklé vybavení rodinné domácnosti a společné jmění manželů. Pro věci spadající do kategorie obvyklé vybavení rodinné domácnosti je charakteristické, že se bez nich konkrétní rodina obejde, ale nijak zvlášť je absence takového předmětu v domácnosti nezasáhne. Zároveň je nutné vydělit speciální kategorii základní vybavení rodinné domácnosti, bez které se žádná domácnost neobejde. Tou může být například základní kuchyň či toaleta.

Pokud je daná věc součástí obvyklého vybavení rodinné domácnosti, nemůže s ní jeden z manželů libovolně nakládat bez souhlasu druhého. Na nakládání s takovou věcí se tak manželé musí jednomyslně shodnout. Jestliže i přesto jeden z manželů s danou věcí nakládá bez souhlasu druhého, může druhý manžel u soudu namítnout neplatnost takového jednání. Taková situace však v praxi příliš často nenastane, neboť se tento typ manželských majetkových sporů řeší neformální cestou. Výše uvedené se ovšem nepoužije pro věci zanedbatelné hodnoty. Z povahy institutu také plyne, že předměty spadající do obvyklého vybavení rodinné domácnosti používají buďto všichni členové domácnosti, nebo alespoň část rodiny ku prospěchu všech.

Co ale konkrétně můžeme zařadit pod obvyklé vybavení rodinné domácnosti? Právní úprava v tomto ohledu specifikuje pouze nutnost, aby věc byla movitá. V občanském zákoníku absentuje demonstrativní či taxativní výčet takových předmětů. Při posuzování, zda daná věc skutečně spadá do obvyklého vybavení rodinné domácnosti, bude třeba zkoumat majetkové poměry v rodině. Obvykle můžeme pod tento pojem zařadit například nábytek, počítač, televizi, pračku a další. Některé předměty by pravděpodobně musel individuálně posuzovat soud, například sušičku, auto či motorku.

V praxi běžně nastávají situace, kdy je nutné předměty spadající do obvyklého vybavení rodinné domácnosti majetkově vypořádat. Jedná se především o zánik manželství. Pochopitelným důsledkem takovéto nemilé situace je obvykle rovněž i zánik rodinné domácnosti.

Pravidla vypořádání obvyklého vybavení domácnosti nalezneme v právní úpravě v ustanovení § 699 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. Jestliže jeden z manželů trvale opustí rodinnou domácnost a odmítá se vrátit, může si ze souboru věcí spadajících do obvyklého vybavení rodinné domácnosti vzít ty, které náleží výhradně jemu. Pokud danou věc manželé spoluvlastní, použije se při vypořádání přiměřeně právní úprava vypořádání spoluvlastnictví. Výše uvedené oprávnění manžela vzít si z rodinné domácnosti své osobní věci neplatí v situaci, kdy druhý manžel danou věc potřebuje či ji potřebuje za splnění zákonných specifik dítě manželů. Pak i věc v původně osobním vlastnictví manžela zůstává u toho, kdo pečuje o nezletilé dítě.

Zdroj: JUDr. David Pytela, MBA, LL.M.

Foto: Pixabay