Téma: Bydlení aktuálně – rady a doporučení

Elektromobilita je novou výzvou i pro bytové domy (III)

Vzrůstající podpora elektromobility v Evropě má své logické promítnutí i do správy a provozu bytových domů požadavky na parkování aut na elektrický pohon a jejich nabíjení. To se sebou nese celou řadu dalších otázek a výzev pro bytové domy, lhostejno, zda jde o společenství vlastníků jednotek, nebo bytová družstva. Členové jejich statutárních orgánů by se měli připravit na přicházející rozvoj elektromobility, (rozvoj dobíjecích míst) s možností implementace dalších funkcí. Ukážeme si, že je skoro jisté, že je nezbytné elektromobilitu řešit koncepčně už od počátku.

Jeden z aspektů, který může ovlivnit výslednou podobu dobíjecí infrastruktury, je různorodost samotných elektromobilů, resp. způsobu jejich nabíjení. Elektromobily lze dobíjet pomocí tzv. pomalejšího dobíjení pomocí střídavého proudu a různých přenosných nabíječek. Některé vozy se dobíjejí jednofázově, jiné zase třífázově, a dokonce jsou i dvoufázové automobily – každý tento vůz má ze strany nabíječky jiný požadovaný příkon, takže některé vozy zvládají 7 kW a některé naopak méně, např. hybridní automobily, a nalezneme i vozy, které si vezmou bez problémů i 22 kW. Ze zkušeností vyplývá, že nejuniverzálnějším dobíjecím výkonem pro domácí použití je 11 kW – je to nenáročné na samotnou elektroinstalaci, a navíc se tato hodnota ustaluje jako standard pro tzv. domácí dobíjení.

Problematiku elektromobility řeší směrnice EP a Rady EU 2018/844, kterou se mění směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov, kde v článku 8 a odst. 5 jsou definovány požadavky na obytné domy, které procházejí větší renovací. To znamená, že na každých 10 parkovacích stání je požadavek alespoň jedné dobíjecí stanice + navíc příprava kabelovodů pro každé páté parkovací stání. Je však důležité zmínit, že se jedná o směrnici, tedy není to nařízení – každý členský stát EU by však tuto směrnici měl implementovat. Implementace by měla spadat do sekce ministerstva průmyslu a obchodu a ministerstva dopravy, dle konkrétní řešené oblasti.

Nyní ještě není známo, jakým způsobem bude tato směrnice implementována do právních předpisů v ČR, stejně tak jako není známo, zda bude a případně jaké bude povinné procentní zastoupení parkovacích míst (z celkové parkovací kapacity v ČR) pro elektromobily. U nových projektů se už sami developeři snaží vyjít elektromobilitě vstříc, protože je zřejmé, že si byty budou pořizovat i ti, kteří již elektromobil mají, ale také zájemci, které elektromobilita může potkat v příštích několika málo letech. Sami si tak určují míru podílu parkovacích stání rovnou určených pro auta na elektrický pohon včetně jejich dobíjení. Někdy jde o vymezení takových míst, zejména z bezpečnostních důvodů je pak lepší jejich situování u vjezdu do společných garáží, jindy jde o přípravu budoucího rozvodu pro zřizování dobíjecích míst k parkovacímu místu uživatele, který si bude přát zřídit dobíjecí stanici.

Daleko větší problém přináší elektromobilita pro již existující bytové domy, které mají zpravidla několik možností, jak se s elektromobilitou vypořádat, například:

• napájení přímo z elektroměru daného uživatele, kdy není potřeba vyúčtování spotřebované energie, neboť náklady jsou přímo na vlastníka elektroměru; tento způsob instalace dobíjecí stanice však bude spíše výjimečným řešením,
• instalace nabíjecích stanic pod stávající elektroměr společných prostor; v tomto případě je však potřeba správně promyslet stávající kapacity příkonu pro bytový dům, které většinou nemusí vyhovovat kapacitně narůstajícímu počtu elektromobilů, a také nastavit způsob měření spotřeb a v končeném důsledku způsob podílení se elektromobilistů na nákladech spotřebovaných na dobíjení jejich vozů (a tím zdaleka nemusí být jen podíl na spotřebované elektrické energii, nýbrž i další související náklady),
• založení nového odběrného místa pro společné parkovací prostory, což je však investicí zpravidla ve vyšších řádech a samozřejmě je tak nutné opět zajistit proces rozúčtování nákladů souvisejících s instalací dobíjecích stanic, související infrastruktury a spotřebované elektrické energie,
• sdílené parkovací místo s dobíjecí stanicí se zajištěním rezervačního systému včetně platby spotřebované energie (využívá se například čipový systém s následným rozúčtováním s funkcí rezervace), to ovšem přináší mnoho problémů ve faktickém využití takového místa (přeparkování elektromobilu po jeho dobití).

Optimálním řešením se jeví promyslet budoucí infrastrukturu dobíjení pro vozy s elektrickým pohon už od první instalované dobíjecí stanice. Pro tu totiž může dostačovat aktuální příkon pro bytový dům jako celek a náklady na její zřízení tak nebudou dramatické. U narůstajícího počtu dobíjecích stanic už tomu tak být nemusí. Řešit případnou vyšší investici už nemusí být tak snadné – někdo již bude mít svou dobíjecí stanici zřízenou, jiný se jí bude dožadovat, další uživatel bytu nemusí mít o elektromobilitu zájem vůbec, anebo dokonce nemusí jako člen bytového družstva či společenství vlastníků mít v domě své parkovací stání.

Při promýšlení budoucí infrastruktury dobíjení je namístě uvažovat o řízení dobíjení elektromobilů v závislosti na spotřebě elektrické energie v celém domě. Při dobrém zvládnutí je to cesta, kdy lze vytěžit maximum ze stávajících parametrů kapacity připojení bytového domu, případně možnost, jak optimalizovat investici do jejího rozšíření. Řízení spotřeb elektrické energie v celé domě, v domácnostech i garážích, ale třeba také při výrobě elektrické energie samotným domem, bude zřejmě tou největší výzvou pro příští období.

Úplně samostatnou otázkou je pak bezpečnost provozování aut s elektrickým pohonem ve společných garáží, zpravidla umístněných pod bytový dům. Zdá se však, že v této chvíli není cestou omezování parkování elektromobilů ve společných garážích z bezpečnostních důvodů. Lze však očekávat, že s rozvojem elektromobility bude stoupat jejich bezpečnost nebo třeba rychlost dobíjení. To vše bude mít velký vliv nejen na rozvoj elektromobility, ale také na související technická řešení z pohledu bytových domů.

Zpracoval: Mgr. Martin Kroh, ČSRB

Foto: Pixabay