Starostou obce Korytná nacházející se v okrese Uherské Hradiště je již šest let Josef Klon (na snímku první zleva spolu s ministrem pro místní rozvoj Ivanem Bartošem a ředitelem SFPI Danielem Ryšávkou). „Není mi jedno, když vidím seniora, o kterého se jeho děti či příbuzní nedokáží, nebo nemohou postarat,“ říká s tím, že se právě proto zasazuje o vznik nových nájemních bytů pro starší spoluobčany. Na jejich výstavbu hodlá využít připravovaného programu Státního fondu podpory investic Dostupné nájemní bydlení.
Kdy jste se rozhodl projekt realizovat?
Nosím ho v hlavě zhruba pět let, možná ještě déle. Uvažoval jsem o něm už v době, kdy jsem byl místostarostou. Šestnáct let jsem totiž pracoval jako záchranář a často jsem se mimo jiné dostával do styku se starými lidmi, o které se jejich potomci buď nestarali, nebo se o ně z různých důvodů starat nemohli. Chtěl jsem proto v Korytné zařídit nějaké další možnosti bydlení pro seniory. Nápad jsem ale mohl začít připravovat až po svém zvolení do funkce starosty. Protože jsem však do této pozice nastupoval v době, kdy obec musela splácet šestnáct a půl milionový úvěr, musel jsem počkat pět let, než se nám ho podařilo splatit. Za tu dobu se nám přesto podařilo uskutečnit spoustu užitečných projektů nejrůznějšího charakteru. No, a právě v momentě, kdy byl úvěr konečně splacen, jsem začal opět více přemýšlet nad svým letitým snem.
Co následovalo?
Nechal jsem udělat vizualizaci od jednoho šikovného projektanta. Usmálo se na nás štěstí a nemuseli jsme čekat rok či dva, jak to v těchto případech bývá, protože profese projektanta patří mezi „nedostatkové služby“. Oslovil jsem také ze zlínského Regionálního centra pana Tomáše Jurčeka a ten nám pomohl projekt rozjet směrem k programu Dostupné nájemní bydlení, který začne SFPI nabízet v září,. Z něj bychom financovali část určenou právě pro nájemní bydlení. Uvidíme, zda se nám podaří vše realizovat, jak bychom si přáli. Jsme malá obec s 930 obyvateli a malým rozpočtem, proto by se nám podobný program s kombinací dotace a výhodného úvěru hodil.
Hledal jste dlouho vhodnou budovu pro tyto účely?
Ještě když jsem byl místostarostou, sestěhovali jsme dohromady školu se školkou. Škola totiž sídlila ve velmi staré a již nevyhovující budově, její základy pocházejí zhruba z roku 1870, naopak školka byla postavena v roce 1975. Z důvodů nejen ekonomických zastupitelstvo rozhodlo školu přesunout do novější budovy mateřské školy a tím pádem nám zůstala budova bývalé základní školy přímo v centru obce prázdná a přemýšleli jsme, co s ní.
Plán byl tedy ihned jasný?
Ne zcela. Ve hře byla také možnost výstavby hospicu, což ale nevyšlo, a tak jsem se vrátil ke svému původnímu nápadu bydlení pro seniory. Během příprav ovšem statik zjistil, že je budova v opravdu velmi špatném stavu. Základy byly podmočené, plus se k tomu přidaly další problémy, takže jsme se rozhodli pro demolici. Projektant nám zhotovil již zmiňovanou vizualizaci, z níž bylo zřejmé, že nová stavba do lokality krásně zapadne. V budově by mělo vzniknout i krásné atrium, možná menší kavárna, ale také ordinace, aby měli senioři blízko praktického lékaře, či místo pro zázemí zaměstnanců sociálních služeb. Rádi bychom se takto dohodli s některou organizací poskytující sociální služby. V domě totiž budou moci bydlet jak senioři plně soběstační, tak se sníženou soběstační, kteří budou sociální služby potřebovat.
Kolik by v domě mohlo vzniknout bytů?
V projektu máme naplánováno celkem dvaadvacet bytů, deset jednolůžkových, osm menších dvoulůžkových a čtyři větší dvoulůžkové, které by mohli obývat starší manželé, kteří mají třeba domeček, na jehož údržbu už buď fyzicky nebo finančně nestačí. Dům by mohli prodat, nebo předat dětem. Všichni by tak měli možnost zůstat u nás v Korytné ve vzájemné blízkosti. Dnes už v naší obci žije převážná část občanů řekněme starších ročníků, mladí se stěhují do větších měst. Navíc obec kvůli územnímu plánu nemůžeme rozšiřovat a popravdě bych to ani nechtěl. Jsme totiž krásná dědinka v chráněné oblasti Bílých Karpat, ve které by bylo toto rozšíření velmi složité. Máme totiž svoji vodu, čističku odpadních vod a všechna tato i další zařízení jsou postavená a fungují do tisíce obyvatel.
Jak máte projekt rozvržený finančně?
Uvidíme, jak bude ve finále dotační program vypadat. Program by měl být ze 35 % pokryt dotací a na zbylou část bychom využili zvýhodněného úvěru. Ten bychom chtěli splácet z větší části vybraným nájmem. Otázkou je, na kolik let by tento úvěr byl rozprostřen. Ve hře je více variant.
Jsou podle vás úvěry užitečným nástrojem pro obce?
Co si budeme povídat, dotace jsou samozřejmě příjemné a pro malé obce s většími plány přímo nutné. Jsem si ale vědom toho, že se blíží období, kdy skončí. Je potřeba, abychom se my starostové, učili řešit investice bez nich. Z tohoto důvodu jsme se vloni vydali spolu s několika zástupci dalších obcí v rámci mikroregionu Východní Slovácko na návštěvu do Rakouska, kde jsme se seznamovali s realizací projektů z pohledu našich sousedů. Tam už totiž dotace delší dobu neexistují. Situaci řeší zejména úvěry, nebo za pomoci soukromých firem.
Museli jste se vyrovnávat s nějakým nečekaným problémem?
Víte, co bylo zřejmě nejsložitější? Vysvětlit lidem, proč se musí budova s číslem popisným 1 z roku 1870, kde byla odnepaměti škola, nechat zbourat. Tato skutečnost rozvířila velkou diskusi. V obci jsem požádal občany o písemné vyjádření svého názoru (řekněme takové menší referendum) a zjišťoval, co bychom s budovou měli udělat. Nakonec obyvatelé souhlasili s tím, že je bydlení pro seniory tím nejlepším řešením. Jinak s ničím nebyl žádný velký problém. Jen holt stále sháníte zhotovitele vizualizací, projektanty a vyřizujete různá povolení. Všechno má zřejmě svůj čas, aspoň se tak člověk může věnovat i jiným věcem, a že jich není málo. O tom by vám mohl jistě každý starosta sáhodlouze vyprávět…
Připravil: Jiří Landa