Téma: Dřevostavby

Dřevostavba a požár (VI)

Dřevo jako takové je obecně vnímáno jako palivo. Ale jeho vlastnosti při hoření, tj. postupné odhořívání při zachování statických vlastností, z něj dělají požárně předvídatelný materiál. V případě požáru je hasič schopen posoudit míru odhoření dřevěného trámu, který drží strop či střechu, a tím pádem zasáhnout a mnohdy zachránit životy. Totéž nemůže udělat v místnosti, kde je viditelná nosná konstrukce z oceli. Ocel při teplotě +600° C měkne a ztrácí požární schopnosti.

Vlastnosti postupného odhořívání je využíváno u dřevostaveb v plné míře. Podstatné zvýšení zajišťuje minerální izolace, která vlastní konstrukci dřevostavby obklopuje. Čím má tepelná izolace větší objemovou hmotnost, tím víc zvyšuje požární odolnost celé konstrukce. Samozřejmě nejdříve dřevěnou konstrukci chrání sádrokartonový nebo sádrovláknitý obklad.

Požární odolnost dřevěných staveb

Požární odolností rozumíme dobu, po kterou je stavební konstrukce schopna odolávat teplotám vznikajícím při požáru, aniž by došlo k porušení jejich funkce.

Požární odolnost se stanovuje pro klasifikaci konstrukcí nebo pro individuální posouzení konstrukce podle příslušného požárního scénáře.

Hořlavost a požární odolnost dřeva

Tuto tematiku velmi dobře řeší kniha „Hodnoty požární odolnosti stavebních konstrukcí podle Eurokódů“ autorského kolektivu ve složení Roman Zoufal, Petr Kuklík  a kolektiv. Určitě by neměla chybět v knihovně každého projektanta a stavbyvedoucího.

Praktické zkušenosti z požárních zkoušek – Veřejná požární zkouška „Jak (ne)hoří dřevostavba“ aneb Jak se boří mýty – zkouška požáru v nízkoenergetické dřevostavbě

V rámci odborné konference k dřevostavbám Dubňany 2009 byl proveden v českých podmínkách ojedinělý experiment. Jeho cílem bylo ověřit chování současné moderně provedené dřevostavby při požáru. Zajištění požární bezpečnosti celé akce leželo na bedrech HZS Hodonín.

Základem konstrukce dřevostavby byl systém sloupkových stěnových panelů zevnitř s deskami OSB a sádrokartonovými deskami a z exteriéru OSB deskami v kombinaci s tepelně izolačním systémem na bázi pěnového polystyrénu s fasádou. Strop byl proveden opět jako sendvič složený z nosníků na bázi dřeva, opláštěný ze strany místnosti opět kombinací OSB a sádrokartonových desek. Ze strany exteriéru byly na nosníky připevněny desky OSB zatížené pytli s pískem.

Konstrukce byly vyplněny ekologickou dřevitou vlnou Steico a kamennou vlnou záměrně rozdílné objemové hmotnosti kvůli srovnání.

Cílem pokusu bylo ověřit chování konstrukce jako celku i jejích jednotlivých detailů. V průběhu zkoušky byly měřeny teploty konstrukce ze strany požáru i, a to především, ze strany požáru odvrácené. K zvláštnostem patřilo využití při běžných požárních zkouškách nepoužívané termovize pro detailní zmapování teplot na sledovaných konstrukcí. Přestože problematiky neznalému divákovi se mohl zpočátku zdát vyvolaný požár jako ohníček na opékání, při zkoušce bylo dosaženo teplot v hoříčí místnosti až 800 ⁰C, což je pouhých 120 ⁰C pod normovou teplotní křivkou používanou při běžných zkouškách požární odolnosti ve zkušebně. Zkouška byla plánována na dobu 30 minut.

Již ze samotného způsobu použití termovize byla zřejmá bezpečnost chování dřevostavby při požáru. Pracovník pověřený jejím použitím byl prakticky po celou dobu požáru uvnitř dřevostavby v místnosti s požárem bezprostředně sousedící a oddělené pouze požární stěnou s dřevěnou nosnou konstrukcí. Vzhledem k tomu, že samotná dělicí stěna byla navržená na EI 60, teplota jejího povrchu ani zdaleka nedosáhla teploty, která by způsobila byť jen popálení rukou při dotyku, což si také mnoho přihlížejících ihned po zkoušce ověřovalo na vlastní kůži. Chování konstrukcí jasně ukázalo, jak nesmírně účinná je v protipožární ochraně zdánlivě nepatrně silná sádrokartonová deska použitá na stěnách či podhledech.

Chování fasády ukázalo důležitost nově zaváděných požárních pásů z minerální vlny šířky 0,5 okolo každého okenního i dveřního otvoru u vícepodlažních budov. V průběhu požáru se totiž polystyren v okolí zmiňovaných otvorů zcela roztavil a na fasádě zůstalo pouze vlající vnější omítkové souvrství zateplovacího systému. Přestože došlo v místě působení plamene k roztavení polystyrenu, nedošlo k šíření ohně dále než v místě jeho roztavení, takže lze konstatovat, že polystyren se choval jako samozhášecí.

Pro odbornou i laickou veřejnost je ovšem nejdůležitější informací, že v průběhu 30 minut požáru nedošlo k jeho rozšíření mimo hořící místnost. S trochou nadsázky lze říci, že lidé ve vedlejší místnosti by si vůbec nemusely požáru všimnout. A to je pro stále rostoucí segment nízkoenergetických a pasivních staveb s dřevěnou nosnou konstrukcí to nejdůležitější zjištění.

Zdroj: ČKAIT

Foto: ČKAIT