Změna územního plánu, zastavěné území (VIII)
Územní plán ve smyslu ustanovení § 43 zákona č. 183/2006 Sb., o stavebním plánování a stavebním řádu, v platném znění (dále jen „stavební zákon“) je závazný koncepční dokument, jenž usměrňuje územní rozvoj obce. Na obsah územního plánu jsou kladeny požadavky jednoznačných, srozumitelných a určitě stanovených pokynů pro aplikaci koncepce, k nimž se přistoupí v případě budoucího rozhodování o území obce. Územní plán má reagovat na konkrétní podmínky obce, má reflektovat její specifický charakter, stav a možnosti jejího území, strukturu osídlení, jakož i krajiny, ale také vztahy s okolními obcemi. Nejde o dokument, jehož vyhotovení by bylo pro obec povinností – o tom, zda ho obec vyhotoví, rozhoduje zastupitelstvo obce v samostatné působnosti, přičemž přihlédne k potřebě rozvoje obecního území a k ochraně jejich hodnot.
Zhotovení územního plánu sleduje hned několik cílů, mezi kterými je např. zájem na hospodárném využívání území nebo také ochrana krajiny, přičemž územní plán se vytváří vždy pro celou obec, kterou rozčleňuje na:
- zastavěné území,
- zastavitelné plochy,
- nezastavěné území.
Změnu územního plánu je možné provést třemi způsoby. První možný způsob je, že je změna pořizována dle ustanovení § 55 odst. 1 stavebního zákona na základě zprávy o uplatňování územního plánu, kterou je pravidelně povinen podávat pořizovatel územního plánu. Jak má změna územního plánu vypadat, je obsaženo v návrhu změn, které jsou projednány a schváleny v rámci této zprávy. Druhou možnost představuje tzv. mimořádná změna územního plánu, o které zastupitelstvo obce dle ustanovení § 55 odst. 3 stavebního zákona rovnou rozhodne, a to v případě, dojde-li ke zrušení části územního plánu, nebo nelze-li podle něj rozhodovat. Třetí možností je změna územního plánu na základě rozhodnutí zastupitelstva o pořízení změny z vlastního podnětu nebo návrhu podle ustanovení § 46 stavebního zákona.
Návrh na změnu, stejně jako na samotné pořízení územního plánu mohou podávat dle ustanovení § 44 stavebního zákona orgány veřejné správy, ale také občané obce nebo jiné fyzické či právnické osoby s vlastnickým nebo obdobným právem k pozemkům nebo stavbám na území obce či oprávněný investor. Návrh je podáním ve smyslu ustanovení § 37 stavebního zákona, tudíž bude muset obsahovat náležitosti dle tohoto ustanovení. Návrh z hlediska obsahových náležitostí posuzuje pořizovatel, který v případě nedostatků návrhu vyzve navrhovatele k nápravě. Jestliže není návrh napraven, pořizovatel jej odmítne, to však nebrání zastupitelstvu obce, aby tento návrh použila jako podklad ke svému vlastnímu podnětu na změnu. Navrhovatel ve svém návrhu musí vždy stanovit, zda, popřípadě v jakém rozsahu, je ochoten hradit náklady na jeho návrhem vyvolané změny.
Zastavěné území
Obligatorním požadavkem obsahu územního plánu je potřeba vymezení minimálně jednoho zastavěného území dle ustanovení § 58 stavebního zákona. To, jaké pozemky si lze pod pojmem zastavěné území představit, je vymezeno ve jmenovaném ustanovení negativně – do zastavěného území se zahrnují pozemky v intravilánu, s výjimkou pozemků dle ustanovení § 58 odst. 2. Zastavěným územím jsou i pozemky vně intravilánu, a to zastavěné stavební pozemky, stavební proluky, pozemní komunikace nebo jejich části, ze kterých jsou vjezdy na ostatní pozemky zastavěného území, ostatní veřejná prostranství, další pozemky, které jsou obklopeny ostatními pozemky zastavěného území, s výjimkou pozemků vinic, chmelnic a zahradnictví.
Výše uvedeným termínem, tzv. intravilánem, se rozumí zastavěná část obce vymezená k 1. 9. 1966 a vyznačená v mapách evidence nemovitostí. Dle intravilánu je zastavěné území určeno v případě, že obec nemá územní plán a její zastavěné území nebylo vymezeno jiným samostatným postupem.
Vymezení zastavěného území obce se vydává formou opatření obecné povahy, které může být zrušeno rozhodnutím krajského soudu nebo na základě rozhodnutí krajského úřadu v přezkumném řízení, a to dle zákonem stanovených předpokladů.
Zdroj: JUDr. David Pytela, MBA, LL.M.
Foto: Pixabay