Téma: Hygiena – Větrání bytů

Základem pro zajištění potřebné kvality vnitřního prostředí budov je účinné větrání. Větráním se musí přivést dostatečné množství čerstvého vzduchu a odvést všechny nežádoucí látky – škodliviny. Patří sem nejrůznější plynné látky, organické a anorganické sloučeniny, pachy, v neposlední řadě i nadměrné teplo a vlhko. Větrání je účinným opatřením, ale energeticky náročným a dostává se tak do rozporu s požadavky na snižování energetické náročnosti budovy.

Historicky nejstarším způsobem větrání je přirozené větrání, tj. výměna vzduchu především netěsnostmi oken nebo dveří (infiltrace) s občasným otevřením okna – větrat krátce, často a celými průřezy okna. Je závislé na rozdílu hustot (teplot) vzduchu venku a uvnitř a na působení větru. Víme, že nezajistí rovnoměrné provětrání celého bytu, může být i zdrojem tepelného diskomfortu, a navíc je z pohledu současnosti neregulovatelné a energeticky nekontrolovatelné. Proto se vyměňují stará okna za okna nová, těsná, u kterých je infiltrace vzduchu téměř nulová. Značně se tím omezí tepelné ztráty prostoru (ušetří se za energii na vytápění), ale pokud se současně nevyřeší způsob větrání, který by nahradil původní přirozené větrání, dojde k velkému zhoršení kvality vnitřního prostředí. To může mít i zdravotní důsledky. Je třeba řešit větrání jiným způsobem, protože pro budovy s novými a rekonstruovanými okny není již větrání infiltrací spárami oken (vč. mikroventilace) možné.

Jak je to vůbec s hygienickými požadavky na kvalitu prostředí v bytech? Pro pobytové i pracovní prostředí máme k dispozici rozsáhlou legislativu, pro byty ne. Kontrola řešení bytové výstavby včetně rekonstrukcí, nástaveb apod. i z hlediska stavu vnitřního prostředí, spadá plně do kompetence příslušných stavebních úřadů. Pouze v problematice hluku je orgán ochrany veřejného zdraví (hygiena) dotčeným orgánem při bytové výstavbě. Větrání bytů řeší vyhláška č. 268/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nepřímo, ale odkazem na normové hodnoty. Základní normou je ČSN EN 15665/změna Z1. Pro trvalé větrání bytů je doporučená dávka čerstvého vzduchu 25 m³/h na osobu, nebo jinak vyjádřeno – intenzita větrání prostoru je 0,5 h^-1.

Jak toto zajistit? Trh nabízí celou škálu větracích štěrbin, okenních i do fasády budovy. Tento způsob je účinný jen ve spojení s odsávacím ventilátorem – zde je již možné hovořit o řízeném větrání, kdy je ventilátor (může být i štěrbina) ovládán např. čidlem CO₂ s kontrolou teploty a vlhkosti vzduchu. Jde o nucené podtlakové větrání, ale ani tento způsob větrání nevyhovuje požadavkům na snížení energetické náročnosti budovy. A odsávací ventilátor neznamená ani rotační odsávací hlavici na centrálním odvodu vzduchu z jednotlivých bytů. Vidíme sice na střechách točící se hlavice, ale jejich výkon je velmi malý a jejich použití třeba na vícepodlažní objekt není vhodné.

Nejvhodnějším způsobem, z pohledu optimalizace parametrů vnitřního prostředí i energetické náročnosti je nucené rovnotlaké větrání. Znamená to již vzduchotechnické zařízení, větrací jednotku s filtrací vzduchu, s možným ohřevem vzduchu a tento způsob větrání umožňuje i zpětné získávání tepla z odváděného vzduchu (v dotačních programech označované jako rekuperace). Je možné ho řešit jako centrální pro celý objekt, jako lokální pro každý byt, nebo dokonce i jen část bytu (nebo rodinného domku). Ovládání je pomocí časového programu, čidla CO₂, čidla vlhkosti apod.

Bez dostatečného větrání se neobejdou prostory, kde jsou umístěny spotřebiče paliv typu A (plynový sporák), typu B (plynový kotlík s odvodem spalin mimo prostor) nebo spotřebiče s otevřeným ohništěm. Ty musí mít vždy zajištěn dostatečný přívod vzduchu z venkovního prostředí, a u spotřebičů typu A musí být větráním z prostoru odvedeny spaliny. Proto základní hygienické množství větracího vzduchu musí být v prostoru s těmito spotřebiči navýšeno o dostatečné množství spalovacího vzduchu.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat těmto prostorům, je-li v nich umístěn spotřebič typu B a výkonná odsávací digestoř, je nutné počítat s tlakovými poměry při současném chodu digestoře a kotle – vysoký výkon digestoře může v prostoru vytvořit velký podtlak, kterým naruší komínový tah spalinové cesty (odvodu spalin od spotřebiče) a spaliny přetáhne zpět do prostoru a může následovat otrava oxidem uhelnatým.

Závěr

Vzhledem k tomu, že větší část života strávíme uvnitř budov, potřebujeme pro svoje zdraví zajistit odpovídající kvalitu vnitřního prostředí v budovách. Jedním ze základních opatření je dostatečné větrání, přestože to něco stojí.

Zdroj: ČKAIT

Foto: Pixabay