Doporučená maximální spodní výška okenního rámu je 1,3 m nad podlahou.
Nejmenší objem místnosti se spaním jedné osoby musí být 20 m3, pro spaní dvou osob 30 m3, pro více osob je vhodné úměrně prostor zvětšit.
Při návrhu velikosti podkrovních místností se musí počítat se skladbou podlahových konstrukcí a se skladbou souvrství zateplení střešního pláště.
Konstrukční zásahy
Zásahy do nosné konstrukce krovu
Každá upravovaná konstrukce se statickou funkcí musí být plně nahrazena novou konstrukcí, která nahrazuje původní řešení. To platí i u dispozičních změn podkroví či pro umístění střešních oken. Takové změny musí být posouzeny v rámci celého krovu, a to z hlediska vlastního zatížení a přenesení sil do navazujících konstrukcí, tak i zatížení sněhem a větrem. Takovéto zásahy je nutné řešit projektovou dokumentací se statikem, případně stavebním inženýrem.
Návrh úprav střešního pláště
Návrh střešního pláště vychází z ČSN 73 1901 Navrhování střech – Základní ustanovení.
Návrh sestává z
- hlavní vodotěsnicí konstrukce;
- provětrávané vrstvy;
- pojistné vodotěsnicí konstrukce;
- nosné konstrukce;
- tepelně izolační;
- parotěsné nebo parobrzdné konstrukce;
- vnitřní povrchové konstrukce.
Vodotěsnicí konstrukce jsou tvořeny vrchní krytinou, která je dána podle sklonu střech od 7° po 45° pro plechovou krytinu až po skládanou krytinu. Nejčastější poruchou u skládané krytiny je špatně provedené laťování pro její uložení.
Provětrávaná mezera slouží pro odvod vodní páry procházející skrz střešní plášť a je dána sklonem střechy, délkou mezery a plochou nasávacích otvorů.
Pojistná vodotěsnicí vrstva slouží při poruše krytiny a musí být z vnitřní strany paropropustná.
Zateplení střechy
Návrh zateplení střechy musí být v souladu s normou ČSN 73 0540-2 Tepelná ochrana budov – část 2: Požadavky. Střecha z vnitřní strany musí být ochráněna parotěsnou nebo parobrzdnou vrstvou.
Zateplení střechy je třeba posoudit tepelně technickým a vlhkostním výpočtem, který zjišťuje tepelný odpor konstrukce, tepelnou jímavost, povrchovou teplotu, difuzi vodní páry, rosný bod a vypařitelnost zkondenzované vodní páry. Konstrukce se posuzuje nejen jako celek, ale i detaily v místech tepelných mostů.
Nejčastější poruchy při provádění šikmých střech:
- nepřesné umístění laťování pro střešní krytinu;
- špatně provedené oplechování střechy a prostupů střechou (komín, střešní okno, odvětrání kanalizace apod.);
- v tepelné izolaci jsou netěsnosti (sesednutí, nedostatečně vyplněný prostor apod.);
- parotěsná nebo parobrzdná vrstva není dostatečně vzduchotěsně prolepena ve vlastních spojích nebo ve styku procházení navazujících konstrukcí (krovové konstrukce, střešní okna, komín, odvětrání kanalizace, průchod elektrických kabelů, antén apod.).
Zdroj: ČKAIT
Foto: Pixabay