Provozní náklady obecně
Náklady na svícení, ohřev teplé vody, vaření, provoz domácnosti a větrání závisí na osobách a jejich zvyklostech. Tepelná ztráta domu záleží na obálce budovy. Pokud pro stavbu zvolíme tepelně slabší konstrukce, bude potřeba pro udržení stejné vnitřní teploty dodávat více energie než v domě lépe tepelně izolovaném. Je nutné znát tepelnou ztrátu, udávající potřebný výkon zdroje tepla pro zajištění vnitřního komfortu. Velký rozdíl je, zda se větrá okny, nebo řízeným větráním se zpětným ziskem tepla (ZZT) z odpadního vzduchu, kterým se předehřívá přiváděný vzduch do domu (rekuperace). Kromě komfortu nebo úspory energie je možné zvolit zdroj tepla s menším výkonem nebo také menší radiátory – výsledkem je úspora pořizovacích nákladů.
Obecné provozní náklady se liší podle konkrétní budovy a provozu a podle využití elektro nebo zemního plynu. Ceny energií mezi rokem 2004–2013 trvale rostly, mezi 2013–2017 se meziročně zlevňovali. Od 2018 je očekáván malé zvýšení. U rodinného domu s vnější plochou cca 150 m2 a parametry energeticky pasivní výstavby, zhruba 2,2 kW výpočtové ztráty, jsou celkové provozní náklady vytápění, ohřevu teplé vody, svícení a dalších elektrických spotřebičů ve využívání elektrické energie na úrovni cca 19 200 Kč. Pokud by byl využíván zemní plyn, tak cca 24 000 Kč – rozdíl je způsoben vyšší cenou elektrické energie po povoz domácnosti a malou spotřebou energie na vytápění. Je proto provozně vhodnější využívat pro tento typ domů plně na elektrickou energii.
U domu s výpočtovou ztrátou cca 6 kW je ona hranice, kdy provozně vychází náklady cca 43 000 Kč, velmi podobně pro obě varianty, tedy celoelektrický provoz, nebo využití ZP a elektro. Provoz rodinného domu s vyšší tepelnou ztrátou, a je to většina běžných realizací v současné době, je pak ještě vyšší, obvykle i nad 55 000 Kč.
Pokud místo elektrického kotle bude osazeno tepelné čerpadlo, sníží se provozní náklady využitím energie z okolí, třeba z venkovního vzduchu. U méně zatepleného domu je návratnost tepelného čerpadla proti elektrickému kotli cca 6,8 let, u domu s velmi nízkou energetickou náročností je návratnost 16,3 let. Při životnosti tepelného čerpadla cca 16–18 let tak pro dům s nízkou energetickou náročností bez využití dotací nákladnější zdroje tepla nejsou ekonomické. Jednodušší systémy mohou být méně poruchové nebo náchylné na chybné nastavení. Je ale nutné počítat s tím, že stavební náklady na dům s nízkou energetickou náročností jsou vyšší.
Pořizovací a provozní náklady
Budoucí provozovatel ale často nezná a neví, jaké částky zaplatí za provoz domu, a zda je možné je vhodně snížit třeba zlepšením obálky domu. Při realizaci domu s vyšší tepelnou ztrátou musí pořídit výkonnější zdroj tepla a rozvod tepla po domě a spotřebuje více energie. Nebo vloží vyšší částku do zlepšení obálky budovy a pro vytápění mu bude stačit instalovat pár elektrických přímotopů. Ceny energií stále nerostou, ale i klesají. Při základní úvaze doby 15 let tak můžeme dostat na konci období velký rozptyl hodnocení.
Pro dům dům s nízkou energetickou náročností se za 15 let jedná o součet pořizovacích nákladů za systémy vytápění, větrání a ohřevu teplé vody a provozních nákladů energií 0,52–0,8 mil Kč. Malé odebírané množství energie na vytápění nevytváří potenciál pro rychlou návratnost tepelných čerpadel proti elektrickým kotlům. Teoretický provoz s větráním okny vychází výpočetně nejvhodněji, nepopisuje ale nekvalitní vnitřní prostředí.
Pro domy energeticky pasivní je možné využít dotační program Nová zelená úsporám (NZÚ) s podporou B1 – 350 000 Kč, nebo B2 – 450 000 Kč + další zvýhodnění (podpora návrhu, technického dozoru, zelná střecha atd.). Splnění podmínek a volbu systému uvádí tabulka 6. Podmínky NZÚ neumožňují finančně podpořit realizaci systémů vytápění a ohřevu teplé vody využívající jen elektrickou energii.
Je také možné např. stavebně dimenzovat dům na splnění B2, ale zvolit na pořízení levnější kombinaci zdrojů s výslednou nižší podporou B1. Úspora pořizovacích nákladů je častokrát vyšší než rozdíl podpory B2 (450 000 Kč) a B1 (300 000 Kč). Pro stavebníka při realizaci výhodnější varianta, navíc pokud má hypotéku. Provozní náklady budou sice vyšší, ale jen v řádu tisíců korun za rok.
Při započtení podílu z podpory NZÚ na podporu systémů technického zařízení budov bude dokonce pořízení sofistikovanějších kombinací levnější než systémy z NZÚ nepodporované (vytápění přímotopem, ohřev teplé vody v boileru a větrání okny). Výsledné pásmo pořizovacích a provozních nákladů se započítáním podpory NZÚ je pak cca 0,32–0,6 mil. Kč. S podporou je i případná návratnost rozdílu investic kratší. Po skončení životnosti původního zdroje je možné instalovat levnější, ale provozně nákladnější jiný nový zdroj. Přesto se není potřeba děsit skokového nárůstu každoročních provozních výdajů.
Nelze dát univerzální odpověď, který systém vytápění, ohřevu teplé vody a větrání je nejvýhodnější. Jde o zvážení všech okrajových podmínek a možností. Volba systémů technického zařízení budov je jedním z mnoha dalších důležitých rozhodnutí mezi stavebníkem, projektantem stavební části a projektanty profesí technického zařízení budov. Samozřejmě není možné vynechat z této debaty architekta. Změna v jedné části může u jiné vyvolat potřebu radikální změny.
Zdroj: ČKAIT
Zdroj: Pixabay