Řešení problematiky bydlení manželů představuje zásadní otázku mezi manžely, kdy občanský zákoník poměrně podrobně vymezuje některá práva a povinnosti v této problematice. Zákon by však měl v manželství nastupovat pouze tam, kde nestačí rozumná lidská domluva, která vytváří vyrovnaný vztah při bydlení manželů k ochraně nezletilých dětí.
Občanský zákoník stanovuje, že manželé mají obydlí tam, kde mají rodinnou domácnost, přičemž každý z manželů je povinen přispívat na potřeby rodinné domácnosti dle svých osobních a majetkových poměrů, schopností a možností tak, aby životní úroveň všech členů rodiny byla zásadně srovnatelná. Zákon rovněž výslovně vymezuje, že poskytování majetkových plnění má stejný význam jako osobní péče o rodinu a její členy.
Manželé se mají především dohodnout o volbě umístění rodinné domácnosti, kdy se předpokládá, že manželé žijí především společně. Pokud by se manželé nedokázali dohodnout o volbě rodinné domácnosti, což představuje podstatnou záležitost rodiny, pak může soud na návrh jednoho z nich nahradit svým rozhodnutím souhlas druhého manžela, když druhý manžel odmítá svůj souhlas bez vážného důvodu a v rozporu se zájmem rodiny.
Pokud manžel žádá z vážných důvodů (např. vážné zdravotní důvody, získání práce v jiném místě) o přeložení rodinné domácnosti, měl by mu druhý manžel vyhovět vyjma případů, kdy důvody pro setrvání převažují nad důvody pro tuto změnu. Zákon připouští dohodu manželů, že budou bydlet trvale odděleně. Tato dohoda manželů o odděleném bydlení má stejné právní účinky jako opuštění rodinné domácnosti s úmyslem žít trvale jinde.
Jestliže manželé nemají rodinnou domácnost, pak je každý z manželů povinen hradit si náklady své domácnosti. To však manžele nezbavuje povinnosti si navzájem pomáhat a podporovat se. Občanský zákon dále výslovně stanovuje, že pokud žije s jedním z manželů společné dítě manželů, vůči kterému mají oba vyživovací povinnost, nebo nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti a které je svěřeno do péče manželů nebo jednoho z nich, a druhý manžel opustí rodinnou domácnost, aniž k tomu má důvod zvláštního zřetele hodný, a tento druhý manžel se odmítá vrátit, je tento manžel povinen přispívat i na náklady rodinné domácnosti. Soud posuzuje důvod opuštění rodinné domácnosti nebo důvod odmítnutí návratu dle zásad slušnosti a dobrých mravů k nalezení spravedlivého rozhodnutí.
Zákon vždy upřednostňuje dohodu manželů o tak zásadní záležitosti, jako je umístění rodinné domácnosti, kdy soudní spor většinou naruší vztahy obou manželů. V případě řešení obdobné problematiky při sporu o bydlení manželů, lze doporučit vyhledat odbornou právní pomoc, jelikož každý případ je individuální a dochází k vývoji legislativy a rozhodovací praxe soudů.
Poznámka: Využité a citované ustanovení v článku: zejména § 655, § 690, § 691, § 692 a § 743 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
Zdroj: JUDr. Zbyněk Drobiš
Foto: Pixabay