Téma: Základy

–          založení na základových pasech (nejčastěji železobetonové, příp. betonové s konstrukční výztuží, se základovou spárou na rostlém terénu, příp. na zhutněném štěrkopískovém polštáři);

–          založení na základové desce (jen ojediněle);

–          založení na pilotách s roznášecím prahem (základ je tvořen vrtanými širokoprofilovými pilotami, v některých případech tzv. krátkými vrtanými pilotami a roznášecím železobetonovým prahem monolitickým, příp. montovaným);

–          založení na tenké desce (železobetonová deska tloušťky 200 až 250 mm s příčnou výztuží pod nosnými stěnami při dolním povrchu základové desky zasahující do 1/4 modulové vzdálenosti nosných stěn a podélnou výztuží v oblasti uložení nosných stěn);

–          nespojité založení (var. 1 – založení na přerušovaných železobetonových monolitických, častěji montovaných základových pasech uložených na zhutněné štěrkopískové lože, var. 2 – založení na vrtaných širokoprofilových pilotách bez základových prahů, var. 3 – založení na krátkých širokoprofilových pilotách bez základových prahů);

–          založení na monolitické „krabicové“ konstrukci tvořící současně podzemní podlaží.

Do roku 1970 (přibližně) měly panelové soustavy základy velmi podobné dřívějším způsobům zakládání, ověřeným dlouholetou empirií u zděných bytových domů, tedy zejména základové pasy nebo celoplošné základové desky. Základové pasy byly sdružovány do roštů v pravoúhlém systému příčně nosných, podélných ztužujících a obvodových stěn. To se nazývalo „plošné zakládání“. Hloubkově – na pilotách, se panelové domy zakládaly ojediněle.

Kolem roku 1975 byl proveden rozsáhlý výzkum zakládání panelových domů a výsledkem bylo vydání Směrnic pro zakládání panelových domů v roce 1976.  Na základě teoretických poznatků byla docílena menší spotřeba materiálu. Významným faktorem se stala vysoká tuhost horních staveb panelových domů.

V jednotlivých oblastech byly používány různé druhy zakládání:

–          Praha a střední Čechy – bezroštové zakládání – vrtané piloty s průměrem příčného řezu 600 mm a vyšším, na nich tenká vyztužená deska z betonu v tl. do 250 mm.

–          Severní Čechy – monolitické základové pasy s proměnnou tloušťkou, případně vkládanými dilatačními spárami, alternativně základové desky konstantní tloušťky, nebo prefabrikované základové pasy (Liberecko).

–          Hradec Králové – prefabrikované základové pasy montované na staveništi s drážkou u horního líce pro možnost vkládání betonářské výztuže a zmonolitnění betonovou zálivkou přímo na místě stavby.

–          Plzeňsko – dvoustupňové základové pasy se spodní vrstvou z monolitického betonu a horní vrstvou z prefabrikovaných dílů.

–          Morava – relativně tenké monolitické desky nebo pasy tloušťky 300 – 400 mm (Olomoucko, Zlínsko, zčásti podle projektových podkladů).

–          Ostravsko (účinky poddolování) – hloubkové zakládání na vibrotlakových pilotách Φ 400 mm, kombinovaných buď s prefabrikovaným roštem příčného rozměru pasu 400/400 mm, event. tenkou monolitickou deskou tloušťky 150 mm.

Obecně lze konstatovat, že poruch z titulu špatného založení panelových domů nebylo mnoho. Přesto je nutné, v případech zjištění významných poruch z titulu zakládání nebo v případech úvah o nástavbách domů či přístavbách nových lodžií apod., obrátit se na specializované instituce. Úpravy zakládání není možno provádět svépomocí nebo pomocí firem s velmi malou zkušeností z této oblasti spektra stavebních prací.

K nejčastěji používaným metodám sanace základových konstrukcí patří technologie mikropilotáže, trysková injektáž, případně injektáž základového podloží a dále všechny metody známé u ostatních staveb.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat zásahům v případech, kdy je panelový dům založen systémem nespojitých bezroštových základů.

Zdroj: ČKAIT

Foto: Pixabay