Portál o bydlení – Novinky ze světa bydlení
Tepelně technické požadavky návrhu bezprostředně souvisejí i s požadavky energetickými. Jsou dány dodržením normových kritérií – porovnávacích ukazatelů, specifikovaných platnou normou ČSN 73 0540-2: Tepelná ochrana budov. Požadavky. K těmto ukazatelům patří především:
– součinitel prostupu tepla,
– nejnižší vnitřní povrchová teplota konstrukce,
– difuze a kondenzace vodní páry,
– průměrný součinitel prostupu tepla obálky budovy.
Součinitel prostupu tepla U je základní technickou veličinou, charakterizující tepelněizolační vlastnosti konstrukce. V současné době obalové konstrukce budov musí být navrženy alespoň na úrovni normou doporučených hodnot, norma udává i hodnoty součinitele prostupu tepla pro pasivní budovy. Normou uváděné hodnoty se porovnávají s vyčíslenými hodnotami součinitele prostupu tepla, v nichž je zahrnut i vliv tepelných mostů a tepelných vazeb.
Nejnižší vnitřní povrchová teplota konstrukce souvisí jednak s identifikací nebezpečí vzniku plísní na vnitřním povrchu stavebních konstrukcí, jednak je i důležitým hodnoticím kritériem z pohledu energetického. S narůstajícím energetickým standardem budovy by měl být výrazněji eliminován vliv tepelných mostů a tepelných vazeb. V praxi to znamená, že při návrhu tepelněizolačních vrstev je třeba dbát na jejich souvislost a homogenitu.
V případě, že v důsledku kondenzace vodní páry uvnitř stavební konstrukce nedojde k ohrožení funkce konstrukce, je výskyt této kondenzace dále striktně omezen normovými ustanoveními, která limitují množství vodní páry, zkondenzované v konstrukci. Formou aktivní roční bilance kondenzace a vypařování je vyžadováno, aby veškerá vlhkost, která v průběhu jednoho ročního cyklu zkondenzuje, byla schopna se během téhož ročního cyklu odpařit.
Průměrný součinitel prostupu tepla obálky budovy patří mezi energetická kritéria, týkající se obálky budovy jako celku. Dodržení normových hodnot součinitelů prostupu tepla jednotlivých konstrukcí nedává plnou garanci na splnění energetických kritérií a pouze průměrný součinitel prostupu tepla obálky budovy umožňuje získat definitivní představu o správném energetickém návrhu obalových konstrukcí budovy.
Obvodový plášť budovy souvisí i s tepelnou stabilitou prostoru v letním i zimním období. V tomto případě mají určitý vliv především tepelně akumulační vlastnosti obalových konstrukcí, a proto hodnocení tepelné stability může ovlivnit koncepční návrh obalových konstrukcí budov. Z energetického hlediska je v případě tepelné stability místnosti v zimním období (sleduje se chování místnosti v době otopné přestávky) zajímavé využití tepelně izolačních clon – ať již vnějších, nebo vnitřních. Tyto prvky, které jsou využívány pouze v době otopné přestávky (obvykle v nočních hodinách), vedou ke snížení tepelných ztrát místnosti v zimním období a ke zpomalení chladnutí místnosti.
Zdroj: ČKAIT
Foto: Pixabay
