Při koupi a prodeji nemovitosti jsou v praxi čím dál častěji využívány úschovy peněz, a to ať už u advokátů, notářů, realitních kanceláří, nebo u banky. Tento trend zajisté souvisí s rostoucími cenami nemovitostí, kdy je převedení obrovské sumy financí jen tak na účet prodávajícího velkým rizikem.
Nejčastěji je v praxi využívána advokátní úschova, kdy jsou peníze uschovány na speciálním k tomu zřízeném bankovním účtu odděleně od všech ostatních peněžních prostředků advokátní kanceláře. Advokátní úschova je prováděna pod dohledem České advokátní komory a peníze uložené na účtu advokátní úschovy jsou ze zákona pojištěny. Výhodou advokátní úschovy je zajisté cena této právní služby pohybující se ve standardních případech okolo 10 tisíc Kč, což je oproti jiným typům úschovy mnohem levnější.
Druhým typem je úschova bankovní. Stejně jako u advokátní úschovy musí i banka provést celý proces kontroly obou klientů a původu financí. Oproti advokátní úschově může být pro kupujícího či prodávajícího výhoda, že je banka instituce, která drží velký objem financí pro krytí bankovních úschov, díky čemuž jde o menší riziko. Nevýhodou je však malá flexibilita při určování podmínek úschovy, jelikož banka postupuje velice striktně podle svých vnitřních předpisů, a to i v případě, kdy to v konkrétním případě může být na újmu všech účastníků. Současně může být nevýhodou skutečnost, že banka často podmiňuje úschovu zřízením hypotéky na danou nemovitost. Navíc je bankovní úschova nejdražší úschovou ze všech dostupných úschov. Ceny obvykle dosahují výše kolem 0,3 % úschovy. V případě, že tak dochází k převodu dnes průměrně drahé nemovitosti, vyjde bankovní úschova okolo 15–20 tisíc Kč.
Notářská úschova je rovněž dražší než využití služeb advokáta, nicméně se jedná o téměř totožný institut. Notář je opět ze zákona pojištěn a notářská úschova je prováděna pod dohledem Notářské komory. Stejně jako v případě advokátní úschovy lze i v tomto případě provádět poměrně snadno úpravy smlouvy o úschově. Nevýhodou může být opět cena, která se stanoví dle notářského tarifu a jeho vyhlášky.
Poslední, a v praxi nejméně používanou, je úschova u realitní kanceláře. Problém je v tom, že úschova u realitní kanceláře je sice možná, ale dle zákona nemá realitní kancelář oprávnění tuto službu svým klientům vyloženě nabízet. Úschovu může provést pouze tehdy, pokud si o ni zájemce zažádá. Taková žádost pak musí mít písemnou formu na samostatné listině. Nesmí být součástí žádné smlouvy, aby zájemce mohl svůj zájem nebo souhlas poskytnout samostatně. Stejně jako u advokátní úschovy musí realitní kancelář zřídit pro každou částku samostatný účet úschovy. Současně musí realitní kancelář informovat banku o skutečnosti, že finanční prostředky jsou zájemce, nikoliv realitní kanceláře.
Náklady na úschovu hradí ve většině případů kupující, který si složením kupní ceny u třetího subjektu zajistí, že kupní cena je prodávajícímu vyplacena skutečně až po realizaci prodeje. Někdy se však prodávající dohodne s kupujícím a podílejí se na nákladech na úschovu rovným dílem. Vše je ponecháno na dohodě obou smluvních stran.
Zdroj: JUDr. David Pytela
Foto: Pixabay